Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 11.05.2017 21:16:33 

LABRADORKA SÁRA  Z RÝŽOVIŠTĚ

Výcvik‚ akce‚ závody

Výcvik a akce

2011

 

29.8.  Je pátek 26.8. a já v noci, po příjezdu z Rakouska, narychlo balím věci. Sára už se kolem mě motá a je jí jasné, že se něco bude dít. A má pravdu. Rok s rokem se sešel a je čas pokusit se o nemožné (díky letošní zoufale nízké účasti na výcvikách), pokusit se obhájit loňské prvenství na moravském Memoriálu Oldy Dvoroka pořádaném tradičně v Hlučíně. Loni jsme byli nováčci a podařilo se neskutečné, ale dvakrát stejný úspěch!!!!! No tak nic, pojedeme si aspoň potrénovat za 500 (cena startovného devil ). Protože je zápis už od 6.30h, rozhoduji ještě večer  - jedeme za přítelkyní do Ostravy !  Odtud to bude ráno jen skok  do Hlučína. Bagáže naházeny do Corsičky, Sára naloděna do kufru a hurááááááááááá cool  Ranní vstávání je sice zabiják, ale co už. Rychlá snídaně,  venčení  a vyráží se. Už v 7h je 20°C a to nevěští nic pozitivního, navíc když Sára hárá a bude muset jít jako poslední crying, no potěš klobás!  Příjezd na hlučínský cvičák Rovniny (nebo tak nějak cheeky ), pozdravení se s přáteli a zápis. Vzhledem k tomu, že jsou dvě háravky, mám možnost volby mezi dvěma posledními startovkami. Je to marném!!! Padla 6 a to je poslední, takže proč já se vůbec snažil?blush Slunce se vyhouplo na úplný vrchol  a startujícímu před námi už se pěkně pesan při odložení smaží na sluníčku. Poslední jsou ohodnoceni a my máme možnost 10minutek tréninku. Protože je ale nechceme využít (byl by to holý nesmysl upéct feňuli ještě před závodem ), jde se. Jdeme na překážky a vše jde jako po másle až po „distance“. Vysílám Sáru ke kuželu a ta předpisově po jeho dosažení zastavuje. „Levá“! Sára vyráží a opět předpisově vyskakuje na metu. „Pravá“! Sára opět ukázkově hop na metu. Čumí kamsi do „řiti“ a já tuším problém! Rozhodčí pobízí k další metě. Chvilku čekám, jestli se Sára nepodívá, a protože se tak neděje, dávám povel „ Vpřed!“ A je to no Sára startuje sice vpřed,ale ve svém směru…….. k fotografce angel. „Tam né!!!“ Sára se otáčí a na druhé „Vpřed!“ reaguje správně a letí na poslední metu. „ Ke mněěěě!“ je bonus a Sára se vrací poslušně  a předsedá jak má. Rozhodčí počítá a klábosí a…….. protože jsem měl u poslední mety „plnou pi… povelů“ (jak mi bylo sděleno cool), dostáváme při dovednosti i tak krásných 47 bodíků (z 50-ti). Chvilka pauza a pokračujeme v poslušnosti. Jako první dostáváme odložení. Sára ulehá k cedulce FENY, na „krásně“ vyhřátou trávu. Mezitím co naše soupeřka cvičí, já pozoruji co Sára dělá. To vám povím ,  jsou to ale nervy! Sára se po prvních 5-ti minutách rozhlíží a patrně hledá stín.“ No jestli se zvedneš a krchneš do stínu, tak jsme spolu skončili!“ Si v duchu myslím (to se tak říká, nemyslel bych to stejně vážně heart ). Sára je ale statečná a leží a leží a leží a……. . No konečně povel „PSOVOD PRO PSA!“ Vyrážím a Sára je asi šťastná, že to má za sebou. Po odložení fenky soupeřky kráčíme na výchozí postavení  k rozhodčímu Karlu Pavlíkovi a ten nás hned posouvá ke štítkům pro plazení. Sára se do toho s chutí pouští a bez ztráty bodu se doplazí k druhému štítku. Podobně procházíme ostatní disciplíny poslušnosti a až na jediný ztrátový bodík za oddálení se psa kousek od nohy při obratu dostáváme krásných 49bodíků (z 50-ti).

Nastává 4hodinová pauza než provedou speciál všichni soutěžící. Výheň je šílená, a tak se se Sárou a Luckou sbalíme a jdeme k vodě. Ukázalo se to jako skvělý nápad. Sára ožila a byla připravena  si jít zaběhat yes . Jako poslední ze všech 14-ti startujících do speciálu skládáme rozhodčímu hlášení. Ten v rychlosti vysvětluje terén a jde se na to. Cvaknutí stopek a Sára vyráží. Po 37sekundách nachází osobu v husté travině a bezchybně hlásí. Vyrazím za zvukem řvouna JObrovská pochvala Sáře  a vyprošťuji první osobu. Rychle zpět na osu a vysílání Sáry. Ta ochotně startuje a pročesává terén tam a zpět. Jsme cca. na 70metrech a já vysílám Sáru opět napravo do terénu. Ta mizí ve spleti houštiny a čerstvě popadaných stromů. Čekám a poslouchám jak rolničky zvoní. Pomalými kroky se posouvám vpřed a vnímám jak rolničky dozvonily. V zápětí někde na 150metrech Sára značí! „Hlásím nález“! „No tak běž mladíku“, říká rozhodčí a já přes ten největší bordel („Znám zkratku“: Je to sice dál, ale o to horší cesta crying ) vyrážím za zvukem blondýnky. Doškrabaný a krvavý dorážím k Sáře a vidím jak figurant zababušený do deky leží v rygolu. Obrovská pochvala! „ No já už myslel, že tady umřu žízní!“ říká figurant, kterého spousta psů vynechala. Rychlé vyproštění a sprint na osu. Jsem vůl, a protože jsem zapomněl v autě vodu, zůstává Sára žíznivá a dýchající jak před infarktem. Ani se ji nedivým. Děsivé horko a těch naběhaných kilometrů blush . I přesto ale vysílám Sáru dál. Do konce limitu nám chybí ještě nějakých 8 minut, tak snad to výjde. Sára statečně prohledává terén zleva doprava a naopak, a čas letí. „Tam na tom horizontu je konec terénu ! „ A kur….. a nám chybí osoba! Hmmmmm nejsme sice ještě na konci, ale Karel je Karel a nevěřil jsem, že dá osobu v takovém vedru tak daleko. Spíš jsem se smířil s tím, že jsme prostě jednu osobu vynechali angry Sára se vzdálila k horizontu a rolničky po chvilce dozvonily. Čekám co bude. Po notné pauze Sára štěká! No sláva!“ Hlásím nález“! „No prosím“ a Karlovo mávnutí rukou. Ten Karel je vážně sičák blush. Vyrážím a jen uběhnu 5metrů, klid! Kuva co se děje? Nicméně běžím směrem posledního štěku a hned vzápětí se Sára rozeřve znovu a plynule štěká ( figurant povykládal, že přiběhl pes ,štěkl a teprve po minutě za ním doběhly plíce a štěkot. Proto ta štěkací prodleva cool. Ani se nedivím po tom šíleném výkonu bez extra kondičky angel). Dobíhám k ní a ta stojí s vyplazeným jazykem nad figurantem v dece nebo co to bylo cheeky Chválím jak jen můžu a s posledním figurantem spěcháme zpět. Jen formální otázka, zda je nutné pokračovat v prohledávání terénu. Není, takže je to domááááá. Protože jsme startovali poslední, už víme, že 191bodů je dostačujících, a tak obhajujeme titul Mistři Memoriálu Oldy Dvoroka pro rok 2011 s celkovým součtem 287bodů (ze 300). Navíc dostáváme pohár za nejlepší poslušnost a dovednost, takže obrovská radost  a upřímně, pro mě hodně nečekaný úspěch vzhledem k tomu, kolik jsme letos věnovali tréninku.

Závěrem bych chtěl poděkovat Sáře za fantastický výkon, pořadatelům a jejich celému kolektivu za super závod, figurantům, že tak parádně smrděli a že je nesežrali komáři, rozhodčímu za další sprostá slova která mě naučil crying , skupině G5, se kterými můžu trénovat když se najde čas a hlavně mojí přítelkyni Luccekiss, která dokáže pěkně povzbudit, když je potřeba.

V pátek startuji se Sárou na Donovalech (Slovensko-Bánská Bystrica) takže se máte zase na co těšit. Ať to dopadne jak to dopadne, podělíme se wink Startujeme v sutinách B, tak snad je po loňském neúspěchu konečně zdoláme! Držte pěsti a na brzkou shledanou.

 

 11.5. Je 11

Je pátek 26.8. a já v noci, po příjezdu z Rakouska, narychlo balím věci. Sára už se kolem mě motá a je jí jasné, že se něco bude dít. A má pravdu. Rok s rokem se sešel a je čas pokusit se o nemožné (díky letošní zoufale nízké účasti na výcvikách), pokusit se obhájit loňské prvenství na moravském Memoriálu Oldy Dvoroka pořádaném tradičně v Hlučíně. Loni jsme byli nováčci a podařilo se neskutečné, ale dvakrát stejný úspěch!!!!! No tak nic, pojedeme si aspoň potrénovat za 500 (cena startovného J ). Protože je zápis už od 6.30h, rozhoduji ještě večer  - jedeme za přítelkyní do Ostravy !  Odtud to bude ráno jen skok  do Hlučína. Bagáže naházeny do Corsičky, Sára naloděna do kufru a hurááááááááááá J  Ranní vstávání je sice zabiják, ale co už. Rychlá snídaně,  venčení  a vyráží se. Už v 7h je 20°C a to nevěští nic pozitivního, navíc když Sára hárá a bude muset jít jako poslední L, no potěš klobás!  Příjezd na hlučínský cvičák Rovniny (nebo tak nějak J ), pozdravení se s přáteli a zápis. Vzhledem k tomu, že jsou dvě háravky, mám možnost volby mezi dvěma posledními startovkami. Je to marném!!! Padla 6 a to je poslední, takže proč já se vůbec snažil?J Slunce se vyhouplo na úplný vrchol  a startujícímu před námi už se pěkně pesan při odložení smaží na sluníčku. Poslední jsou ohodnoceni a my máme možnost 10minutek tréninku. Protože je ale nechceme využít (byl by to holý nesmysl upéct feňuli ještě před závodem ), jde se. Jdeme na překážky a vše jde jako po másle až po „distance“. Vysílám Sáru ke kuželu a ta předpisově po jeho dosažení zastavuje. „Levá“! Sára vyráží a opět předpisově vyskakuje na metu. „Pravá“! Sára opět ukázkově hop na metu. Čumí kamsi do „řiti“ a já tuším problém! Rozhodčí pobízí k další metě. Chvilku čekám, jestli se Sára nepodívá, a protože se tak neděje, dávám povel „ Vpřed!“ A je to L Sára startuje sice vpřed,ale ve svém směru…….. k fotografce J. „Tam né!!!“ Sára se otáčí a na druhé „Vpřed!“ reaguje správně a letí na poslední metu. „ Ke mněěěě!“ je bonus a Sára se vrací poslušně  a předsedá jak má. Rozhodčí počítá a klábosí a…….. protože jsem měl u poslední mety „plnou pi… povelů“ (jak mi bylo sděleno J), dostáváme při dovednosti i tak krásných 47 bodíků (z 50-ti). Chvilka pauza a pokračujeme v poslušnosti. Jako první dostáváme odložení. Sára ulehá k cedulce FENY, na „krásně“ vyhřátou trávu. Mezitím co naše soupeřka cvičí, já pozoruji co Sára dělá. To vám povím ,  jsou to ale nervy! Sára se po prvních 5-ti minutách rozhlíží a patrně hledá stín.“ No jestli se zvedneš a krchneš do stínu, tak jsme spolu skončili!“ Si v duchu myslím (to se tak říká, nemyslel bych to stejně vážně J ). Sára je ale statečná a leží a leží a leží a……. . No konečně povel „PSOVOD PRO PSA!“ Vyrážím a Sára je asi šťastná, že to má za sebou. Po odložení fenky soupeřky kráčíme na výchozí postavení  k rozhodčímu Karlu Pavlíkovi a ten nás hned posouvá ke štítkům pro plazení. Sára se do toho s chutí pouští a bez ztráty bodu se doplazí k druhému štítku. Podobně procházíme ostatní disciplíny poslušnosti a až na jediný ztrátový bodík za oddálení se psa kousek od nohy při obratu dostáváme krásných 49bodíků (z 50-ti).

Nastává 4hodinová pauza než provedou speciál všichni soutěžící. Výheň je šílená, a tak se se Sárou a Luckou sbalíme a jdeme k vodě. Ukázalo se to jako skvělý nápad. Sára ožila a byla připravena  si jít zaběhat J . Jako poslední ze všech 14-ti startujících do speciálu skládáme rozhodčímu hlášení. Ten v rychlosti vysvětluje terén a jde se na to. Cvaknutí stopek a Sára vyráží. Po 37sekundách nachází osobu v husté travině a bezchybně hlásí. Vyrazím za zvukem řvouna JObrovská pochvala Sáře  a vyprošťuji první osobu. Rychle zpět na osu a vysílání Sáry. Ta ochotně startuje a pročesává terén tam a zpět. Jsme cca. na 70metrech a já vysílám Sáru opět napravo do terénu. Ta mizí ve spleti houštiny a čerstvě popadaných stromů. Čekám a poslouchám jak rolničky zvoní. Pomalými kroky se posouvám vpřed a vnímám jak rolničky dozvonily. V zápětí někde na 150metrech Sára značí! „Hlásím nález“! „No tak běž mladíku“, říká rozhodčí a já přes ten největší bordel („Znám zkratku“: Je to sice dál, ale o to horší cesta J ) vyrážím za zvukem blondýnky. Doškrabaný a krvavý dorážím k Sáře a vidím jak figurant zababušený do deky leží v rygolu. Obrovská pochvala! „ No já už myslel, že tady umřu žízní!“ říká figurant, kterého spousta psů vynechala. Rychlé vyproštění a sprint na osu. Jsem vůl, a protože jsem zapomněl v autě vodu, zůstává Sára žíznivá a dýchající jak před infarktem. Ani se ji nedivým. Děsivé horko a těch naběhaných kilometrů L . I přesto ale vysílám Sáru dál. Do konce limitu nám chybí ještě nějakých 8 minut, tak snad to výjde. Sára statečně prohledává terén zleva doprava a naopak, a čas letí. „Tam na tom horizontu je konec terénu ! „ A kur….. a nám chybí osoba! Hmmmmm nejsme sice ještě na konci, ale Karel je Karel a nevěřil jsem, že dá osobu v takovém vedru tak daleko. Spíš jsem se smířil s tím, že jsme prostě jednu osobu vynechali L Sára se vzdálila k horizontu a rolničky po chvilce dozvonily. Čekám co bude. Po notné pauze Sára štěká! No sláva!“ Hlásím nález“! „No prosím“ a Karlovo mávnutí rukou. Ten Karel je vážně sičák J. Vyrážím a jen uběhnu 5metrů, klid! Kuva co se děje? Nicméně běžím směrem posledního štěku a hned vzápětí se Sára rozeřve znovu a plynule štěká ( figurant povykládal, že přiběhl pes ,štěkl a teprve po minutě za ním doběhly plíce a štěkot. Proto ta štěkací prodleva J. Ani se nedivím po tom šíleném výkonu bez extra kondičky L ). Dobíhám k ní a ta stojí s vyplazeným jazykem nad figurantem v dece nebo co to bylo J Chválím jak jen můžu a s posledním figurantem spěcháme zpět. Jen formální otázka, zda je nutné pokračovat v prohledávání terénu. Není, takže je to domááááá. Protože jsme startovali poslední, už víme, že 191bodů je dostačujících, a tak obhajujeme titul Mistři Memoriálu Oldy Dvoroka pro rok 2011 s celkovým součtem 287bodů (ze 300). Navíc dostáváme pohár za nejlepší poslušnost a dovednost, takže obrovská radost  a upřímně, pro mě hodně nečekaný úspěch vzhledem k tomu, kolik jsme letos věnovali tréninku.

Závěrem bych chtěl poděkovat Sáře za fantastický výkon, pořadatelům a jejich celému kolektivu za super závod, figurantům, že tak parádně smrděli a že je nesežrali komáři, rozhodčímu za další sprostá slova která mě naučil J , skupině G5, se kterými můžu trénovat když se najde čas a hlavně mojí přítelkyni Lucce, která dokáže pěkně povzbudit, když je potřeba.

V pátek startuji se Sárou na Donovalech (Slovensko-Bánská Bystrica) takže se máte zase na co těšit. Ať to dopadne jak to dopadne, podělíme se ;-) Startujeme v sutinách B, tak snad je po loňském neúspěchu konečně zdoláme! Držte pěsti a na brzkou shledanou.

 

11.5.  Je sobota 7.5., a protože jsem rozhodl, že bude rozumnější vyrazit na takovou dálku o den dříve, připravujeme vše potřebné. Sára už tuší, že se opět vyráží, a protože dům provoní vařená játra, ocmrnduje a plete se klasicky pod nohamiangry. Věci nachystány, Corsa naložena a vyrážíme. Cestu bereme ryze výletně a děláme pravidelné přestávky. Na ubytování dorážíme kolem 17hodiny,  a protože je vše zařízeno, jedeme kouknout jak vypadá naše bojiště pro další den. Potkáváme se tam s organizátory a ti nám umožní proběhnout překážky. 10-ti minutový trénink za námi a po poplkání s přítomnými (už i startujícími) jedeme na večeři a do hajan. Protože my- plochaři začínáme až kolem 14hodiny, užíváme pohody neděle a na cvičák přijíždíme až kolem 12hodiny. Počasí je výborné k vodě, ale na závody našeho rázu hnus! 22°C ve stínu. Na psech je už teď vidět znechucení,  a to jsme ještě nezačali. Mno, nějak to dopadne!  Čekání je vždycky ta nejhorší disciplína, takže si krátíme čas jak můžeme.  Poměrně časté procházky k místní říčce a aportování spokojené, mokré Sáry. Pro ni by mohla existovat pouze voda cool . Stopaři končí a teď přichází řada na nás! Nástup, seznámení se závodníky, pořadately a panem rozhodčím –Vilda Babička a losování. Startuje nás nakonec pouze 5psovodů, ale aspoň se to nebude protahovat. Vytahuji číslo 4 a to znamená, že se bude opět čekat noPrvní startující se vrací  a je bez jedné osoby dle získaných bodů. A jéje! Říkám si. Je to hodně zkušený psovod se zkušeným psem a pokud oni nenalezli, bude to hodně těžké. Druhý se vrací se stejným verdiktem a třetí je pro jistotu bez nálezu úplně! Nervozita se stupňuje a ve vysílačce se ozývá „Pošli nám dalšího!“ Nasazuji Sáře obojek a dávám si batoh na záda. Klidnou chůzí se blížíme k veselému hloučku s rozhodčím Vildou. Ten kontroluje jestli mám batoh a vysvětluje terén. K dispozici dává 20minut a to znamená 3-4 osoby v terénu. Jde se ! Volím strategii hnusu crying! – terén napravo od osy je mýtina s křáky a hnusným ostružiním. Tuším kulišárnu od rozhodčího, a proto se soustředím na tento terén. Levá strana je poměrně přehledná plocha se smrkovým vzrostlým porostem a být rozhodčím, tak sem nee devil. Zvedám Sáru a šeptám klasiku. Pak už jen  „hledej!“ a jde se. Sára vybíhá k ostružiní, ale to se ji nelíbí a otáčí se k pravé straně. Důrazné „ Tam ne!, Zpět a vpřed!“ Sáru obracejí a ta, ač nerada ale přeci, vbíhá do „šáší“. Pět minut a první značení je tady. Sára štěká, já hlásím a rozhodčí mě pouští do terénu. Batoh dolů a rychlý sprint do houští. Ku… do pr… to je masakr! Cítím, jak mi stékají kapky krve po tváři. Pár škrábanců, ale ty určitě stojí za to angel  Potvrzujeme osobu a valíme se Sárou zpět na osu. Vysílačka tentokrát nalevo, a protože Sára terénem pouze proběhne (na této straně nám vypomohl větříček ), opět ji vysílám vpravo. Ta už bez větších problémů vbíhá do křoví a po 10-ti minutách značí další  osobu. Postup stejný jako u prvního označení a návrat na osu. Postupujeme na 150m a křižujeme terén zleva doprava. Čas ubíhá jak šílený a my máme pořád jen dvě!!! Přicházíme na metu 250m a rozhodčí hlásí 3minuty do konce limitu! A do řiti! Sáru posílám vlevo a poslouchám. Rolničky se utiší a Sára dvakrát poštěkne! Čekám necelé  půl minuty než se znovu rozštěká. Teprve teď hlásím nález a vyrážím do terénu. Dobíhám k osobě a tady vidím překvapení. Kousek od osoby je nádherná kostra srny a to bylo to přerušení štěkání! Vím to, Sára je prostě zvědavé prasátko :-D Po návratu od osoby se chtěla do lebky srnky zakousnout a to bylo i na mě moc! Schytala pár nadávek cestou zpět na osu. Chci poslat Sáru dál, ale pan rozhodčí oznamuje konec  časového limitu. Na řadu přichází ortel! Trocha napínání, ale nakonec je verdiktem slušných 181 bodíků za speciál. Teď už jen poslušnost a dovednost a je to. Tam jsme si celkem jistí, a protože Sára kazí pouze odložení v sedě bez přivolání, tak s ostatními drobnostmi vyplívajícími z náročného slunečného dne dostáváme slušných 43bodů za poslušnost a nádherných 48bodů za dovednost. Sumasumárum 272bodíků , které nás vynesly na 2.místo se splněným limitem pro účast na MS v Belgii. Rozhodčí pravil, že nás určitě bude nominovat , tak se necháme překvapit zda bude 1.července i pro nás účastnickým termínem nebo ne. My se Sárou jsme dělali, co jsme uměli a teď už je to na jiných mail

Pro nás se mění pouze to, že přejdeme na intenzivnější trénink kondičky ,delšího značení a zpřesnění poslušnosti. A vy? Vy se máte jistě na co těšit! Fotečky z Inter Cup Humanity najdete ZDE a TADY.

Děkujeme všem za podporu, mým kolegům na cvičáku a G5-ce za tréninky. Těšíme se na příště :-D

10.5. Tak a konečně jsem našel čas na aktualizaci, takže……….

Práce je práce a to je jeden jediný důvod, proč  chybějí aktualizace. Na výcviky zbývá pomálu času a je to znát! Kondička Sáry rapidně klesla na alarmující hranici, kdy se ztratily všechny ty báječné svalíky na kýtkách a to nemluvím o tom, že nic neudýchá a neuběhá. Výsledkem toho všeho byl neúspěch na mezinárodních zkouškách v Brně 30.4. , kde jsme se přihlásili na plošnou zkoušku  RH-FLB. Sice ji máme už hotovou, ale protože se jednalo o placenou zkoušku, tak proč si ji nezopakovat yes?

Do Brna Brníčka jsme vystartovali v sobotu kolem 5hodiny ranní. No byla nás plná Corsa, protože krom mě a Sáry s námi jela i Marťa, sestra a dvě neteřinky. No prostě jsem jel jak nějaký šejk vlastnící harémsurprise. Do Brna jsme dorazili před 7hodinou a valili jsme se přihlásit. Pozdravení známých, rychlé poplkání a šup šup do ploch. Tam nás uvítal holandský pan rozhodčí Haak. A dopr… ten nám pískal i loni v Donovalech, kdy Sára nedokazila štěknout osobu ve výšce. No co, snad nám tento rozhodčí nepřinese smůlu podruhé! Jsem si pomyslel. „Pane rozhodčí, psovod…………… do speciálu dle RH-FLB.“ Vysvětlení terénu a jde se! Namotivování psa a zašeptání klasického „Hledej Pipisko!“ Sára startuje jak raketa a začíná s prohledáváním terénu. Radost se dívat na její elán a chuť ! Po 5-ti minutách přestávají zvonit rolničky a Sára značí první osobu na 50ti metrech vlevo! Hurááááá! „Ich melde erste Anzeige Herr Richter“!-(Hlásím nález)“. „Na bitte!“  Zhazuji batoh a vyrážím. „Stop und langsam bewegen, ich gehe mit!“- Pomalu, jdu s Vámi! volá rozhodčí. Cože??? Něco nového, a při 20minutách na plochu 30000m² nic příjemného. Při poznámce, že je 20minut krátký čas, bylo odpovězeno-„času dost“! takže nemá smysl debatovat a prostě se kráčí. Doploužili jsme k štěkající Sáře, potvrzujeme nález a vysíláme dál. Krokem se vracím k batohu a naslouchám jak zvoní rolničky. 12tá minuta a Sára se rozeřve podruhé. Z přerušovaného štěkání poznávám, že se Sára vydýchává a to není dobré! Máme za sebou 150m a k dispozici už jen  pouhých 8minut. Klidným tempem kráčím s rozhodčím potvrdit nález a po potvrzení opět povzbuzuji Sáru a vysílám ji dál. 200m za námi a ……….ku… do pr…. já se na to vys…..! Sára napadá na packu, a protože je terén tvořen z hnusného trní a ostružiní, tuším co se stalo. Doufám, že si Sára  zapíchla jen  trn do polštářku a nestalo se ji něco s pacinou! Radim překládá Haakovi moje nadávky a ten potvrzuje, že si všiml kulhání. Sára to ale neřeší a běhá dál, i když jde znatelně vidět pokles energie z chybějící kondičky! Dostáváme se na pouhých 250m a končí limit. Protože je ale  poslední osoba na 270ti metrech, odcházíme se svěšenou hlavou pro verdikt rozhodčího. Ten pouze potvrzuje to, co víme- chybějící energie Sáry v posledních minutách. A dává nám 129bodů z 200. Kladně hodnotil prvních 12minut a všeobecný pohyb psa a to je dobré. Zvedneme fyzičku a snad to bude příští týden lepší  (asi jsem magor, když věřím, že dokážu zvednout za týden fyzičku, ale nic jiného nezbývá, protože startujeme 8.5. na Inter Cup Humanity v RH-FLB).

Teď přichází nuda a čekání, protože máme poslušnosti až ve 14.08h a dovednost v 16h. Poslušnost i dovednost je naší silnější disciplínou, a protože už nejde o nic (když nemáme speciál), startujeme vyrovnaní a v klidu. Také tomu odpovídají známky Poslušnost 46bodíků (drobné chybičky při chůzi, vysílačka mírně zešikma) a Dovednost 48bodíků z 50-ti od rozhodčího Vildy Babičky.

Zkoušku jsme sice neudělali , ale aspoň jsem se podíval, kde máme mezery a co je třeba vyřešit. Sára i přesto všechno dostává po návratu jako odměnu za snahu oblíbené vařené kuřátko a já začínám přemýšlet nad vyřešením jejího chybějícího fyzického fondu…………………….

                                        Fotečky z akce můžete zhlédnout TOTAJ

……………………………. Úkol zní jasně! Nesmí projet muž s koženou brašnou! devilJe nutné zvýšit výdrž Sáry a jediným možným řešením je plavání  a hodinové procházky po lesích jako dříve. Od pondělí okamžitě najíždím na vymyšlený režim a do pátku dostávám nenuceně do Sáry co unese. Maximálně si pojedeme do Karlových Varů potrénovat za 500, jak já říkám angel

POVÍDÁNÍ O INTER CUPU HUMANITY BUDE ZÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍTRA MILÍ ZLATÍ. A MÁTE SE NA CO TĚŠIT, PROTOŽE...........SPLNILI JSME LIMIT!!!

5.4. Měsíc je fuč a je nutno trochu zaktualizovat. A že je cocool!
Proběhla  další sobota a normálně to znamená, že jsme se Sárou vyrazili někam na trénink do terénu. V podstatě se to tak dá i tentokrát formulovat jen s tím rozdílem , že jsme si zajeli na trénink za 500kč do Luštěnic u Mladé Boleslaviangle. Odpověď na možné otázky co " to melu"?  je jednoduchá, Pohár výcvikářů! Pro ty znalé není třeba nic vysvětlovat a pro  neználky se jedná o závod podle zkoušky ZZP1 (sutinové vyhledávání dle národního řádu), kdy jsou ve dvou terénech - sutinách ukryty 3 osoby.
Protože jsme tuto zkoušku ještě neměli a na letošní rok byla v plánu, šli jsme do toho i za cenu toho, že jsme museli cestovat 250km. Takže jak to bylo! V pátek v noci jsem přifrčel z Rakous, nachystal věci ať na něco nezapomenu a hurá do pelechu (to hurá bylo o půlnoci )angry
Budíček natočený na 4hodiny byl hnusný a nefér, ale dali jsme se na boj, takže nebylo komu nadat :-) Rychlá hygienka a snídaně, vyvenčení Sárouška a jde se. Sára se uvelebila do kufru Corsičky, a tak se mohlo vyrazit. Cestu do Luštěnic máme sježděnou, takže utekla bez problémů. Na místo jsme dorazili po 8hodině a čekali jsme na zahájení. Protože se opět Sára rozhodla hárat v tu nejmíň vhodnou dobu, museli jsme čučet z auta na ostatní jak v pohodičce a klidku trénují. Výkony při poslušnosti nebyly nic moc, a protože vím jak Sára cvičí, s pohodovým výrazem jsme po rychlém potrénování šli na věc. Poslušnost posuzovala velice příjemná a objektivní Lucie Dlouhá. První překážka -dálka před námi a po povelu klasicky Sára vystřelí jak střela. Už při letu volám STŮŮŮJ! a Sára po dopadu a pár krůčkách zastavuje. Bohužel těchto pár krůčků nás stojí první minusový bodík. Závod je závod a je třeba počítat každý bodík.... Druhá překážka -metrovka provedena bez chyby- plných 10bodíků. Jde se na Ááčko, kde vyrážím já současně se Sárou. Mojí chybou je ale předběhnutí Sáry při překonání vrcholu a to nás bohužel stojí druhý bodík. Následuje bezchybná kadina a po ní vysoká kladina se žebříky. A tady to příjde. Povel vpřed a Sára vyráží. Na třetí příčce ji ujíždí zadní paceny a je to. Částečně propadá. Snaží se, ale ne a ne se z toho vyhrabat. Věřím ji, ale bohužel - 10bodů. Po domluvě s rozhodčí si překážku cvičně vyzkoušíme  znovu. Sára přebíhá žebříky bez chybičky, ale bodíky nám nikdo nevrátícryingTo je ale život. Všechny ostatní překážky Sára probíhá předpisově za plných 10bodíků a už tady je mi jasné, že budeme muset zabrat v terénech, chceme-li dohnat bodovou ztrátu. POKRAČOVÁNÍ ZÍÍÍÍÍTRA :-)
Do prvního terénu jsme se dostali teprve po 15hodině díky Sařině háráníčku a hned říkám, není to žádné kafe tak dlouho čekat .
Přicházíme z vesela k paní rozhodčí Šárce Machové a provádíme předpisové hlášení. Hned po hlášení dostáváme pochvalu- "no konečně první předpisový startující " ! Reagovala na nasazené rukavice :-D Paní rozhodčí nám vysvětluje terén a dává nám zelenou. Motivační šuškání do Sářina ouška, a tak dlouho očekávané "hledej!" Sára vystřelí jak střelená a klasicky bere terén od zadu. Pohotově reaguje na zvukové signálky a probíhá všemi zákoutími. Dobíhá téměř zpět ke vchodu a zastavuje se a dohledává. Záčíná štěkat a já hlásím první osobu! V pořádku, pokračujte! Popocházíme v terénu směrem vpřed a já hledám možné úkryty. Jsem si jist, že jsme vše prohledali a nikoho v terénu nenechali, ale ještě pořád chybí ta odvaha říct " terén je čistý, přerušuji práci s počtem 1nalezená osoba"! Naplňujeme téměř plný časový limit a při 18-té minutě končíme. Rozhodčí to akceptuje a po hlášení poslouchám resume. Práce psa plný počet, práce psovod-pes plný počet, nějaké drobnosti,taktaktak, minus tohle.........dohromady 67bodů- později napsáno 65 ,ale to neřešíme pro nás bylo řečeno co bylo řečeno crying
Krve by se ve mě nedořezali! Do prd...... asi jsme tam nechali osobu! Všichni, se kterými jsem se bavil měli v terénu osoby dvě a nám rozhodčí řekla "minus tohle........." . No co už, trénink za 500kč :-) . Poslední startující prvního terénu ale po návratu hlásí jeden nález a věří si. Opět trocha optimismu a důvěry k feňulince. Zatím mě nenechala ve štichu, tak snad to dopadne a v druhém terénu budou dvě osoby.Půlhodinová pausa a jde se na to. Uvítala nás paní rozhodčí Lucie Dlouhá a vysvětlila terén. Motivace jako vždy a "hledej!" Sára startuje a po chvilce se rozštěká. Chvilku čekám a hlásím nález. V pořádku. Co se to ale děje??? Sára přestala štěkat a popošla 1,5m směrem ke mně!!! Ty potvoro jedna ! Hned se ale vrací a štěká dál. Dle pozdějšího hodnocení rozhodčí to byl poměrně složitý úkryt na dohledání psa a Sára byla jedna z mála, která si s tím poradila- až na to popojití. Proto drobná bodová ztráta. Po kontrole úkrytu vysílám Sáru podruhé a doufám. Sára vbíhá do nepřístupného materiálu a začichává se (čekal jsem že tam je nějaké hovno). Tady přichází psovod "DEBIL" Daniel na řadu, a protože zahlídl o kousek dál od Sáry záchranářský obleček, usmyslel si, ha! druhá osoba! Kdyby trochu uvažoval ví, že u ZZP1 jsou všechny osoby pod úrovní terénu a ne na povrchu ! cryingNaštěstí má dokonalejšího a samostatného psa -fenku mající narozdíl od páníčka výborný čich. Sára neposlechla moji korekci jejího směru a s klidným svědomím zůstala v nepřístupném terénu a běhěm chvilky značí! Já deb., já osel, já si ji chtěl odvolat od osoby! Za to jme také dostali  vyhubování od rozhodčí a nějaký bodík dolů  no a další za to, že jsem nehlásil nález osob do vysílačky v ruce! No prostě tady se psovod vyznamenal! Aspoň se máme co učit. Ukončuji práci s nálezem 2 poslední osoby cca. do 10-ti minut s ohodnocením 114bodíků. Krásný byl výrok paní rozhodčí Dlouhé : "Já vás měla za jasné favority a Vy jste to tak posral " !no Holá pravda! Na žebříku Sára, v terénu Já! Dneska jsme fifty fifty a máme se co učit. cool
O to větší překvapení bylo hlášení druhého místa " Psovod Šrámek s fenou Sára! Na to všechno jsme dopadli velice slušně. Na první místo nám chyběl Sářin nezdolaný žebřík či drobnosti psovoda. V každém případě zkouška je, osoby nalezeny a výborný pocit z dobře provedené práce na místě. Děkujeme děkujeme děkujeme pořadatelům a figurantům za nádherný závod, sponzorům za jejich ceny a rozhodčím za korektní posuzování a dokonalé vysvětlení nedostatků. V tomto roce máme ještě nějaké plány, takže snad stihneme odstranit co chybí k dokonalosti a prvním místům.
Na nějaké fotečky se můžete kouknout ZDE  (nafoceno Martískem)  a nebo TADY (nafoceno pořádajícími Středočechy).
 
O víkendu máme v plánu trénink v Tovačově, takže pokud to nepadne, něco málo připíšeme. Máte se určitě nač těšit cool
 
2.3. Tak a protože je třeba změna, domluvili jsme se s Romanem, že si půjdeme štěknout jen tak po práci do lesacool. V 18h jsme naskákali se Sárou a dvěmi neteřemi do Corsy a vyrazili do Nového Pole. Tady jsme se potkali s Romanem a Akimkem a šlo se na to. Čelovky na hlavy a huráááááá. Motivačky do tmy a dvě kolečka po třech osobách. Sára opět potěšila a vybíhala krásně po stranách na cca. 60metrů a samostatně pracovala než našla figurantíka. Je nádhera pozorovat pobíhající čelovku a retrívří kroužkování a dohledávání nalezeného pachu. Za hodinku a půl nebylo co řešit a ve vší spokojenosti jsme se dali k domovům. Na závěr jsme se díky Romanovi společně vyfotili a bylo to. Odměna v podobě chutné večeře jak pro nás, tak pro Sáru byla k nezaplacení a už se zase těšíme na opakovačku. Děkujeme holkám a Romanovi za figurování. Fotečky dodám hned jak je Roman zveřejní yes.
 
27.2. Je neděle, a protože jsem byl opět celý týden pracovně pryč a nestihl jsem zařídit klíče od Hedvy, museli jsme zvolit pro výcvik plán B. Změnou byla stará internátní budova v Ryžovišti plná bordelu a všeho co nám pro výcvik vyhovuje. My se Sárou jsme tam už párkrát zavítali, takže jsme věděli do čeho jdeme, ale někteří přítomní to měli jako premiérku.  Takže  jako obvykle jsme si dali sraz na 9h ranní. Sešli jsme se v podobě nekompletní G5ky (Leňa nám dala košem angry) posílené o Romana s Akimem. Jako vždy jsme začali motivačními odbíhačkami a plynule přešli k drsnějším úkrytům. Sára mi opět dělala radost a vrhala se do všeho jak jinak než po hlavě devil. Poradila si s výškami, hlubokým úkrytem v podobě výtahové šachty vyštěkané z venku budovy. Tady sice zaváhala a až na opětovné pobídnutí se pustila do označení, ale i tak jsem ocenil to, že si s tím poradila. Já jsem byl spokojen a to je dobře. Nádherným ukázkovým nálezem bylo označení úkrytu s Jirkou. Sára zřetelně zareagoval jak probíhala kolem plastových odpadů a pohotově dohledala Jirku schovaného v kovové klícce plné plastových fólií ve výšce 1,5m. Jedinou chybičkou bylo Sářino proštěknutí do zavřené místnosti s polovičními dveřmi, kde jsem byl v prvním kole schován já. Naštěstí se na povel "ne! hledej!"  probrala a šla hledat opravdovou osůbku angle. Děkujeme všem přítomným - Jirkovi, Hance, Daniele a Romanovi za super trénink a za fotečky nafocené Jirkou. S jeho svolením koukněte na Jirkovo rajče ZDE
 
20.2. A máme za sebou další z výcviků letošního roku. S nadšením jsme uvítali pozvání na společné cvičení G5ky a Brňaček, které se konalo na panelech v panelárně Prefa v Anníně. V 9hodin ráno jsme se srazili v hojném počtu 8 lidičekyes + Fredydevil ( figurant ze starých hader). V ranní "kose-9st." jsme se rozdělili na dvě skupinky. My se Sárou jsme k sobě dostali  Hanku, Lenku a Janu. Cvičení jsme začli jako již tradičně motivačními odbíhačkami, a protože vše probíhalo podle představ, šlo se do tuhého cool. V druhém kole jsem Sáře připravil pro mě zjevně náročný úkryt ( nějaký ten metřík v panelech), kam se obětovala vlézt Lenča. Počítal jsem s tím, že bude mít Sára problém, neboť si sem vědom drobných nedostatků ( byli jsme nuceni se ve výcviku vrátit o krok zpět a .....). Všechno ale dopadlo výborně a Sára si i s tímto úkrytem poradila, a to je dobře........ blíží se Pohár výcvikářů a to je vždycky výzvaangle. Bylo krásné pozorovat kolik má Sára energie  a v hodně náročném terénu běhá jako kdyby ji někdo strčil vrtulku do pr..... . Celkem jsme zvládli 4 kolečka a ve vší spokojenosti jsme se vydali k domovům. Fredyho ,který žádného psa nepřekvapil snad jen Kvínku, která  se s ním chtěla mazlitcheeky, jsem usadil na zadní sedačky a vyjelo se. Sára si opět zasloužila odměnu v podobě dobrotek  a mimochodem - kvůli nim to dělá, moje oči v tom určitě nejsou sad. Už se těšíme na tuto neděli, kdy určitě opět něco vymyslíme. Děkujeme všem zúčastněným za pohodu a figurování.
 
12.2. Protože byla další sobota a my jsme vyšetřili se Sárou nějaký ten volný čas, obvolali jsme G5-tku a doufali, že se půjde cvičit. Chyba lávky. Jirka i Hanka byli mimo, takže jsme zvolili plán B a šli jsme na rychlý štěkanec do staré budovy- internát bývalé Hedvy. Zbantoval jsem rodinku a netradičně brzycrying (pro neteře) v 9.30h jsme vyrazili. Připojili se k nám Roman s Akimkem, takže pohoda. Zvládli jsme tři kolečka po třech osobách ve velice netradičních úkrytech a dvě kolečka odbíhaček. Akimek se pěkně rozštěkal ( pro něj byly na pořadu pouze odbíhačky- má se ještě co učitwink) a myslím, že mohl být Roman maximálně spokojen. Sárinka si to užila, a i když chtěla původně Martinu schovanou hluboko v PET flaškách nechat (druhou vysílačkou vše opravila), pracovala na 1***. Příští týden bude na pořadu další štěkanec, takže se zase  ozveme. Na nějaké ty fotečky se můžete kouknout ZDE.
 
15.1.  Tak a je po prvním společném tréninku naší skupinky G5. Tentokrát jsme se rozhodli pro sutinku panelárny Prefa v Anníně. Opět musím zkonstatovat, že je to jistě jedna z nejbrutálnějších sutin pod sluncem devil. Ostré hrany rozlámaného či rozřezaného betonu a navíc trčející pruty ocelových drátů jsou rizikem jak pro nás, tak hlavně pro pesany. Naštěstí není ta moje blonďatá čtyřnohačka posera a bez nějakých extra problémů si sutinku užíváangle. Milým překvapením byla 100% účast obohacená o Hanku se dvěma "bezocasými" chlupáči yes  Sraz jsme měli ,klasicky, v 9hodin ráno a musím přiznat, že dnešní vstávání byl hnus! Jediný kdo z toho všeho měl radost byla Sára, která byla na prázdninách u mojí sestry (práce je práce :-D ), takže byla nabita energiíenlightened. Hned jak jsem otevřel kotec, začla nadšeně poskakovat a kontrolovat, kdeže mám naše cestovní věci. Je neuvěřitelné jak to ti chlupáči dokáží vycítit!
Hned po příjezdu do Annínu jsme začali s odbíhačkami a ty slibovaly kvalitní trénink. Sára byla po té vánoční pohodičce tak nažhavená, že startovala na H z povelu HLEDEJ !!! cool. Zvládli jsme tři kolečka po dvou až třech schovaných osůbkách. Pro poslední kolečko jsem nechal úkryty pouze a jen na figurantech a stejně tak na Sáře. Ta si se vším poradila a figuranty v sutince nenechala. Jako bonus měla štěkanec na mne samotného. Anetce totiž nešikovně vypadl s tlaminy pešek mezi panely, a když už jsem byl tak hluboko v panelech, využili jsme toho a Jirka se chopil Sáry a vyslal ji. No asi jsem vážně smrděl bo jsem byl docela rychle nalezen a vyštěkán cryingyes
Pro zhrnutí  jen tolik - VĚŘÍM, ŽE VŠECHNO BUDE KLAPAT TAK DOBŘE JAKO DNES A BUDEME MOCI PŘIPSAT NOVÉ ÚSPĚCHY!!!
Ti co nám jsou věrní, tak nadále zůstaňte a držte palce a my pro vás budeme pravidelně aktualizovat, aby bylo co číst.
Děkujeme všem zúčastněným a už teď se těšíme na příště.
Fotečky z dnešního tréninku naleznete ZDE a také ZDE ( rajče Jirky a Hanky, kterým děkujeme za fotečky).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2010

11.12. 2010 Je sobota a zase jsme v tom! Posunky přes vzkazíky a jasný plán přes SMS - je rozhodnuto, Bedihošť a jeho starý cukroval, kde to důvěrně již známe. Počasí sice stojí za prd a chvilka rozhodování zda jet či hajat je na místě, ale výsledek je nakonec jasný - NASEDAT, JEDE SE NA RODINNÝ VÝLET! devil . Věci jsme naházeli do Corsičky jako obvykle a tradáá. Cesta byla echt gut!angry. Silničáři to opět podcenili, ale nic nás nezastavilo, takže jsme na 9hodin dorazili na místo. Sešla se téměř kompletní G5tka a po venčení se začalo. Odbíhačky slibovaly kvalitní výcvik, a přesně tak to i bylo. Sára si dneska vedla moc dobře a poradila si jak se zákeřným úkrytem za dveřmi při vstupu do prostoru, tak i s tmou ve sklepích. Jako doplněk výcviku jsme měli v sutince dokonce nainstalovánu luxusní prasečí nožku, která voněla i mně, což pak pesanům! Všichni se sice první kolo nalapali, ale v dalším kole jako by tam už nebyla, stejně tak i napachovaný kabátcool. Suma sumárum- děkujeme všem za parádní výcvik; Hance se omlouváme za to, že z ní Sára padající cihlou udělala Indkucrying a Jirkovi za to, že nám dal nůž na krk! Prý " jestli nebudeme příští rok na vylučovačkách na MS, tak jsem mrvý mužangle! No chápete to?cheeky. Né vážně, Jirko děkujeme za podporu a důvěruyes.

Tak to by bylo a teď už jen jedno -těšíme se na další výcvikyes Omlouvám se za kvalitu foteček,snad přííííííště.crying

ZDE  můžete kouknout na pár foteček, ale je to bída.

21.11. 2010 Jak už to bývá, máme za sebou další víkend, a tím i další trénink. V průběhu týdne jsme se domluvili s G5 na tom, že tentokrát navštívíme sutiny v Anníně. Jak už všichni víte, jedná se o luxusní sutinu ze samých panelů a betonových zbytků místní panelárny Prefa. Tvrdím, že se jedná o jednu z nejtěžších a nejrealističtějších sutin v republice. Pro pohyb psů je  sutina velice náročná a svým způsobem i nebezpečná, protože jsou panely kluzké a trčí z nich dráty. Možná proto do těchto sutin nechce spousta psů ani vstoupit. No to ale není problém Sáry a psů naší cvičící skupinky G5cool. Takže. V pátek jsem měl firemní akci a to znamená, že už v tu dobu mi bylo jasné jak náročný bude sobotní tréninkblush. A taky že jo! Z akce jsem přišel někdy kolem 3hodiny ranní a bez hlasu. Jestli si myslíte, že jsem byl jak dobyteček, tak vás hned musím vyvést z omylu. Jednak jsem byl vozem a věděl jsem že ráno vstávám, a jedna nijak zvlášť neholduju alkoholu, takže to bylo jen o fakt dobré zábavě. Jen škoda, že tam někteří chybělicrying. No ale to není téma těchto stránek, takže tradáááá dál. V 7hodin ráno budíček!!!! Věřte, že to bylo jako kdyby vás někdo přetáhl fošnou přes hlavu.no  Rychle se nachystat, na stojáka posnídat, vyvenčit a jede se. Do Annína jsme dorazili v 9hodin a vzhledem k tomu, že jsme byli kompletní, mohli jsme začít. Jako vždy jsme začali motivačními odbíhačkami, a pak se přešlo na úkryty. Vše probíhalo jako na drátkách, takže spokojenost. Sára pracovala moc pěkně a má můj obdiv, že v tak složitém terénu uběhala všechno na 1*** a se všemi úkryty si poradila bez větších problémů. Na závěr jsme si nechali schovat figuranta (Jirku) na strom, a protože má Sára ráda lidi, vyběhla si za ním jak nějaká veverkasmileyyes. V tom je fakt jedinečná a musím říct, že kolikrát sám nevěřím vlastním očím a fotograf vlastním fotografiímwink. Na nějaká ta fota můžete kouknout do Fotogalerie a na všechny co Jirka s Hankou nafotili, tak ZDE. Trénink měl úspěch a tak jsme všichni spokojeně zamířili k domovům. Všem děkuji za výcvik a figurování a už ať je příštědevil.

17.11. 2010 Mam trochu času, a proto ho využiju ve prospěch těch co nás čtou a dopíšu načaté povídání o sobotním výcviku.

Jak už jsem načal, srazili jsme se ve složení Já se Sárou, Jirka s Keykou a Anetou, Hanka s Ginou a Roman Akimem. Ostatní členové naší G5 nám dali sice košem, ale protože tentokrát náš čestný člen Moničkacheeky zůstal na prázdninách u babičky, mohli jsme se plně všichni věnovat výcviku a figurováníyes. Protože mám v místě bydliště starý vyhořelý internát, rozhodl jsem se s ním seznámit G5. Trochu jsem měl obavu aby nebylo zklamání, ale nakonec sutinka měla úspěch a to jsme móóóóóóóóc rádicool. Takžéééééé. Po ranním příjezdu všech (8.45h) jsme vyvenčili čtyřnoháčky a šli jsme zkontrolovat do čeho vlastně jdeme, a tím i napachovat. Budova internátu je třípatrová budova z venku nijak velice vypadající. Tady platí rčení "zdání klame!" Budova je plná různých místností ,ať už hajzlíků a umýváren s vanami, tak i místností plných plastových láhví a jiného PVC "bordelu"devil . No co vám budu vykládat, jsme jak bezdomáči-čím víc bordelu, tím lípangle. Jako vždy jsme všichni začali dvěmi,třemi motivačními odbíhačkami a pak to začlo. Aby jsme využili všech přítomných, dělali jsme kolečka o třech figurantech a nechali pesany pěkně makat. Zkoušeli jsme úkryty hluboko v místnosti plné PET flašek, falešné prostory za dveřmi, tmavá místa plná různých fólií, podzemní úkryty, zákeřné úkryty,kdy byli psi nuceni vyskočit na  cca.1,2m vysokou plochu, která pokračovala dál do prostoru. Na konci tohoto prostoru jsme samozřejmě schovali figurantacool atd. atd. atd. .V rekordním čase jsme udělali 4 luxusní kolečka (nikdo to nezdržovalcool). No co vám budu vykládat, prostě to byl po dlouhé době  jeden z nejlepších a nejefektivnějších výcviků, jak jsme se všichni zhodli. Bylo úžasné pozorovat psi, jak se snaží poprat s problematickými zákeřnostmi, které jsme pro ně tentokrát připravili. Všichni si vedli skvěle a se vším si poradili na 1*. Na Sáře bylo vidět jak chce a dělala mi jenom radost, protože si poradila i s úkryty u kterých víme, že je co zlepšovat. Už teď se těšíme na další trénink a děkujeme všem zúčastněným za skvěle strávený sobotní den. Jen je škoda, že nemáme víc takových prostor někde v půli cesty mezi Rýžovištěm a Kelčicemi a vždycky se někdo z nás musí trmácet nekonečné kilometry za výcvikem, ale tentokrát to stálo za to. Co se týče Sárinky, tak ta hned jak doskočila do auta upadla do kómatu a probrala se až doma, kde ji čekala plná miska odměny za dobře vykonanou práciyes. Zbytek dne prospala ( a že prospala) a druhý den na tom nebyla o mnoho líp. Není nad to pěkně unavit šílenou blondýnuwink.  Zatím ahojda a my se opět brzy ozveme -  víkend se blížíenlightened. Snad na tom budeme líp s technikou a podaří se vyfotit aspoň pááááááááár foteček.

13.11. 2010 Tak a jsme zase v tréninku a přesně tak to má být, tak je to správné!cool Minulý týden 6.11. se konal brigádní výcvik a tentokrát to bylo u nás v prostorách podniku Hedva Rýmařov. Pro nás super, protože jsme nemuseli vstávat extra brzy a cestovat ty nekonečné kilometry. Ráno jsme měli jako vždy sraz v 8.30h u bran Hedvy. Jak již to tradičně bývá, někteří nechápou co znamená 8,30h, takže se nakonec začlo po 9h a navíc ještě schůzou a klasickým žvatláním mnohdy o nepodstatných věcech. Po schůzi jsme začli s tréninkem. K metodikám některých zkušených-starých pánů se raději nehodlám vyjadřovat. Jedno je jisté - VÍCKRÁT UŽ NÉ! Ještě že naše G5 má za cíl výcvik a kondici psů a myslím, že i vidinu vrcholu a to znamená, že jsme klasicky vytvořili skupinku a rychle doháněli co jsme od rána zameškali. Něco málo jsme nakonec pocvičili, ale upřímně - známe i lepší výcviky. Slovo dalo slovo a naše skupina G5 se předběžně domluvila na nový výcvik. To je přesně to, "vo co gou". Umět se domluvit!yes

Takže. Je sobota 13.11. a my se opět scházíme. Tentokrát jsme změnili stanoviště a sešli jsme se ve staré poničené budově v Rýžovišti. Trochu jsem měl strach co řeknou  členové G5 na novou sutinku, ale obavy byly zbytečné. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ devil

27.10.2010 Konečně jsem našel čas se s Vámi podělit o úspěch, který pro nás měl být původně placeným tréninkem. Proč trénink? Důvodem byl náš první neúspěch v Donovalech viz. dřívější článek crying. Po Donovalech jsem trochu znejistil a vrátil se ve výcviku zpět, což se děje vlastně do dnes. Pilujeme polozakryté úkryty krok po kroku a snažíme se, abychom byli na další Donovaly připraveni J. To je ale na jiné téma. Takže jak to vlastně začalo.

Den jako každý jiný jen s tím rozdílem, že jsem hledal kam vlastně pojedu na dovolenou. Destinace Egypt byla jasná, jen kdy a na které místo. Cink,cink. Ale co to telefon a na něm Verča. Co se děje???? Hele nechcete startovat na Dvorokovi? No nevím, jestli na to máme. Víš jak to dopadlo na Slovákách! Hele to je plocha a tam je přímý kontakt s figurantem a to Sára ovládá. Víš ty coVerčo? V úterý jedu na noční hledání a pokud to tam dopadne podle představ, půjdu do toho. Maximálně to vezmeme jako placený trénink J . Zavolej Janě a domluv se s ní. OK. Nebudu zdržovat konverzacemi. S Janou jsem se domluvil, že ve středu ráno dám vědět, ale předběžně že startujeme. Úterý podle představ a to znamenalo jedno-posunutí dovolené o týden a náš první start na Memoriálu Oldy Dvoroka. Závod byl za dveřmi, takže nemělo smysl trénovat. Jednou jen odskočit do Hlučína na překážky, ať ví Sára do čeho půjde a dál už to nebudeme hrotit! „A jak řekla, tak udělala J“ Trénink překážek proběhl ve čtvrtek a bez větších problémů. Pak už jen prochajdy a pohoda před bojem.

A je to tady! Sobota 9.10. 5hodin řve budík!!! Ku…. To je život!angry No nic, vstát tím správným kopytem a hurá vypláchnout ospalku z bulvy wink . Sára asi tuší, protože už pobafává v kotci a to je dobře, aspoň ji nemusím budit. Na rychlovku posnídat a šup za blondýnou. Táák pojď Pipisko, jdeme kakat! No moc snadný povel! Sára vystartovala a hned první příležitost a je to.cheeky

Naházet bágly do Corsičky a můžeme. Příjezd do Hlučína podle plánu, i když ráno plné mlhy a chladna. Trocha poplkání s přítomnými a jde se na nástup. Losování! Na nás vychází číslo 5 a to není tak hrozné. Závod začíná a my sledujeme první startující Verču se Sidem jak odchází vstříc ploše. Ach jo, to nekonečné čekání a napětí! Verča se vrací a z výrazu tváře všichni poznáváme, že je to v pr….. . Pouze jedna osoba ze tří nalezena!no Ale co, nejde o život! Druhá, třetí, čtvrtý neúspěšný tým a nikdo nemá všechny osoby. sadTož Karel je Karel a jistě zase vymyslel nějakou všivárnu!devil Hlavně klid a mysli Danieli! Jsme na řadě a to znamená jediné, motivační odbíhačka, nasazení rolniček a dečky,nasazení batohu a jde se na to. Rozhodčí vysvětluje co a jak s terénem a hlásí „hele mladej, běží ti čas“! V klidu rozkročení, Sára pod nohy, přizvednutí,natočení na lajnu vpravo, poplácání po bříšku a zašeptání kouzelného „kde ho máš Pipisko, no honem HLEDEJ!!! Zavrtění ocásku a vypuštění krakena cool . Sára startuje po lajně a mizí v travnatém porostu. Po mlze téměř žádná památka a to je fajn jsem pomyslel. Koukám do směru kde řinčí rolničky a Sára hopsá jak srnka ve vysoké trávě někde na 35metrech v lajně od osy.Rolničky přestávají zvonit a v zápětí štěkot – Sára značí a já poučen z chyb kamarádů čekám prvních 10 blafnutí a pak hlásím nález. Batoh padá k zemi -sprint k osobě . „Haló osobo ve spacáku, vstávat a jde se, je po všem!“ Obrovská pochvala Sáry a šup zpátky na start k batohu. „Pipi, kde je další??? HLEDEJ!!! Sára startuje po lajně opět na pravou stranu a mizí někde v dálce. Karel je Karel- co kdyby tam byla ještě jedna v lajně! Sára se ale poměrně brzy vrací a to znamená jen jedno- je tam čisto! Pohyb těla a ruka vlevo- TAK JE HODNÁ, HLEDEJ!!! Sára předpisově mizí na levé straně a je spokojená, že může běhat. Posun o 20metrů a revírování zleva do prava. Sára mizí vpravo a co to? Neslyším rolničky. V duchu si říkám „do prdele držte hubu (rozhodčí a čumílci), nic neslyším! Chvilka poezie a je to! Sára značí podruhé! NÁLEZ! Batoh dolů a stejný postup, jen s tím rozdílem, že Sára je hodně daleko a mně nezbývá nic jiného než to vzít pomyslnou přímkou k ní! Dotrhanej a dodrápenej od ostružiní chválím Sáru a po vyproštění druhé osoby rychlý návrat. Ani nevím kolik máme času, takže rychle osobo,jdeme! Návrat k batohu, voda pro Sáru na ovlažení a vysílání vpřed. Rozhodčí nás nezastavuje a to znamená, že při 20minutách limitu máme v ploše tři osoby. Jenom se modlíme, abychom ji nenechali někde za sebou. Ještě máš 12minut mladíku! Hlásí rozhodčí. Úleva-12minut do konce limitu a dvě osoby za námi. To zní dobře. Sára poslušně reaguje na povely a probíhá terénem zleva do prava. Občas přímá vysílačka k místu kde nebyla. Na cca. 200metrech se Sára ztrácí vpravo a ticho. Že by? Blaf,blaf,blaf,…..JE TO TÁÁÁÁM !!! HLÁSÍM NÁLEZ,JO! Sprint a dobitej z pádu přes namoklé klády (no lepší cestu jsem fakt nemohl zvolit) pusinkuji čtyřnohou blondýnu a chválím a chválím. Vyproštění osoby a zpět na osu. Poutám psa. A kráčím k rozhodčímu. Copak copak, ještě nekončíme,jsme teprve na 200metrech! Brzda jako prase a jako školák klopím uši i s očiskami. angryŽe by tam byla ještě osoba? Blbost! 20minut= max.3 osoby a ty máme. Rozhodčí žertuje! Taky že jo. Nebudu tě trápit mladíku. Terén je čistý a díky pěkné práci psa dostáváte 191bodů z 200. YES! Gratulace všech. Radostný návrat. Zvládli jsme to nejtěžší. Za námi jsou ještě dva zkušení psovodi, ale prozatím jsme první(to ale nebylo v tu dobu důležité. Hlavně, že jsme našli všechny). Eda s Shaynou nalézají taky všechny ,ale díky nevykrytí levé strany dostávají 189bodíků i přesto,že vše zvládli v polovičním čase(no jo zkušenosti pesana) . Věřte, že 2body bývají na mistrovství strašně hodně! Poslední startující Markétka nalézá pouze dvě osoby, a tak zůstáváme po první disciplíně v čele.

      Po obědě se začíná poslušností a  po hodně slušném výkonu Sáry dostáváme nejvíc bodů ze všech (47bodů) i přes poloviční plazení, které máme normálně za plných 5bodíků.

     Překážky máme vychytané a vzhledem k tomu, že je Sára i já v pohodě, tuším (a nebyl jsem sám), že bychom mohli být…………. . Na dovednost nastupujeme oba vyrovnaní a nachystaní se vytáhnout. Sára dokonale provádí cviky, a protože ji to psovod nekazí, přicházíme k předposlednímu cviku bez ztráty. DISTANCE –mnohdy noční můra psovodů!

Můj výběr PRAVÁ – ROVNĚ – LEVÁ! Sáro KUŽEL! No a Sára nic! A do prdele! KUŽEL!!! syknu podruhé. Sára se rozbýhá a na povel předpisově zastavuje u kuželů. PRAVÁ! ROVNO! LEVÁ! Sára vždy startuje a zodpovědně provádí stolky. KE MNĚĚĚĚĚ! Plandavé uši startují a předpisově předsedají přede mě. K NOZE!  A je to. Uf! Už jen nesení psa a huráááááá. Nesení bez ztráty, a protože má rozhodčí ( i přes svůj věk J ) dobré slechy, dostáváme za povel navíc nádherných 49bodů (také nejvíce ze všech). Rychlé počty a je to. JSME MISTŘI MEMORIÁLU OLDY DVOROKA pro letošní rok!!! Obrovská radost a poskakování Sáry za tu vděčnost.

    Vyhlášení: první - Sára se mnou, druzí – Eda se Shaynou a třetí Markétka s Charles

Pak už jen focení a rozloučení se všemi. Únava veliká, ale pocity krásné.

Děkujeme pořadatelům z Moravskoslezské brigády za nádherný závod . Organizačně vše zvládnuto na 1 s *** a zato zaslouží zvláštní dík Jana Stará.

Díky a těšíme se na příště.

Všechny fotečky z akce můžete zhlédnout ZDE.

21.09.2010 jsme byli se Sárou pozváni Jiřím Švancarou a Hankou Hluštíkovou z naší cvičící skupiny G5 na noční výcvik s vojáky v sutinách panelárny Prefa v Aníně. Šlo o skvělé cvičení v extrémních podmínkách rozlámaných panelů za zvuků elektrocentrály, motorové pily a dýmu a plamenů ohně. To všechno osvětleno reflektory. Zvládli jsme tři vyčerpávající úspěšná kolečka a všichni spokojeni jsme vyrazili k domovům. Děkujeme všem co se podíleli na figurování a zprostředkování skvěleho výcviku a zvlášť děkuji za pozvání Jirkovi a Hance. Těšíme se na repetewink.
3.-5.09.2010 Je čtvrtek 2.9. a opět se Sárou startujem směr Slovensko. Móóóóóóc se nám tam líbilo, takže jsme se přihlásili na Mistrovství Slovenska záchranných psů dle RH-TB. Ubytování bylo zajištěno známými- Edou Němcem a Veronikou Smějovou, kterým děkuji. První noc, ranní probuzení a v 8.40h poslušnost u pana Kuchty.  Vzhledem k tomu, že jsem byl řádně vystrašen ("je to kat, a seká všechno jak může!"), nešlo se mi na plac s lehkou nohou. Klasika-hlášení, vylosování cviků a my jako první na odložení. Sáro lehni a zůstaň! Krok za krokem se sunu k terčíku, čelem v zad acrying ........ta potvora!!!!! Milovaná Sárinka měla potřebu si v sedě prohlédnout kdo že to tam chodí po place! Zívnutí a znovu zalehnutí. Nic nebylo platné že se nepohla. Rozhodčí viděl změnu polohy  a to je -3bodíky hned na startu.angry Ostatní proběhlo bez problémů až na nechtěnou chybu psovoda, kdy jsem slyšel STŮJ! a ono to dle paní ŠABATOVÉ mělo být LEHNI! blushangryno. Jsem si jistý, že bylo STŮJ A NA ZPĚT SEDNI! ale paní pana rozhodčího nepřizná svůj omyl, takže pro nás -3bodíkyangry!Výsledkem byla poslušnost za 43b u pana Kuchty, což není tak špatné. Druhý den přišlo to nejtěžší- SPECIÁL v 9h. Všechno trvalo, zpoždění figurantů i rozhodčího a moje nervóza nebyl dobrý začátek. Hlášení velmi příjemnému rozhodčímu panu Haakovi, vysvětlení terénu kde jsou 3osoby a jde se. Povzbuzení a Sárinko hledej! Krušných 8minut a samostatné práce miláčka,ale je to tady,ZNAČÍME! Pochvala a vyslání dál. Můj návrat za povolenou hranici a nekonečné čekání. Sára běhala do všech koutú a podle vyjádření pana Haaka nádherné prohledání terénu, ale nic naplat, chybí nám dvě osoby takže speciál CHYBNĚ 95bodíků. Pan rozhodčí potvrdil, že Sára našla všechny tři osoby ale u dvou holt neštěkla. Nevím, jestli mě mělo potěšit komentování Haaka, že to zdá osobně u svého hafana. No co už, zkušenosti k nezaplacení a pilování ve výcviku. 95bodů za jednu osobu je nádhera, takže příště budeme lepší.Zbytek dne v depresi a čekání na dovednost v dalším závodním dni. Dovednost začala v neděli v 8.10h u rozhodčího Květoše Štibory. O nic už nešlo, takže bez emocí do toho. Trochu překvapení u překážky "houpačka", kdy Sára překážku svým způsobem svoji divokostí neubrzdila a přeletěla. Body minus, ale co už - nikdo není dokonalý!angle. Dál už šlo všechno v pohodě až na distance, kde jsem málem Sáru neubrzdil u kuželu. LIDI! Přál bych vám vidět šalamounský kukuč té mojí blondýny při pozdním zastavení za kuželem! Její zákeřný úsměv ,úprk dál a moje pohotové ROVNO! Naštěstí to byl dle losu správný směr, takže nám chyběl pouze kužel.Výsledkem byla dovednost za 44b. Takže suma sumárum  Známka Chybně za 182bodů . Je to náš první neúspěch,ale co už. Béčka byly stejně v plánu pro příští rok, takže budeme trénovat abychom je příště zvládli.
21.08.2010 V sobotu 21.8. ve 3h ráno jsme se Sárou vyrazili na "dovolenou" směr Slovensko. Protože jsme se v průběhu roku připravovali a trénovali jak jen to bylo časově možné, chtěli jsme si ověřit jak jsme na tom a přihlásili jsme se na mezinárodní sutinovou zkoušku RH-TA. Pořadatelem byl Kynologický záchranářský klub Bánská Bystrica , kde se sešlo 8 skvělých lidiček se svými čtyřnoháčkyyes. Na místo jsme dorazili před 8hodinou, a protože jsme byli po 5-ti hodinové cestě, uvítali jsme oba nedaleké políčko kukuřice, kde jsme oba zanechali naše cestovní moravské bobkycool. To ať na nás Slováci nezapomenoudevil. Proběhlo seznámení s novými tvářemi, poplkání a hurá jde se na to! Vedoucí zkoušek zavelil a směr sutina možno vyrazit. Sára byla už nedočkavá a táhla směrem k budově jak jen to šlo. Dorazili jsme k soustavě budov, kde na nás čekal pomocník, který nás uvedl k rozhodčímu. Rychlé hlášení, vysvětlení a upřesnění terénu a jde se! Budova nebyla nijak zvlášť složita jak by se mohlo zdát na první pohled ( prostorná hala plná pneumatik, nějakých místností -kam jsme mi Áčkaři stejně nesměli, dvou skříní nebo něco takového a hromada dřevěných desek a dveří). Věděli jsme, že hledáme dvě pohřešované osoby a máme na to 20 minut. Dečka, obojek s rolničkami, povzbuzení a HLEDEJ!!! Sára vystřelila a začala prolítávat jednotlivé soustavy. Doběhla k plechovému ,asi starému automatu na pepsinu, a rozvlnila ocas u vysoké hromady pneumatik. Bylo mi jasno- PRVNÍ!!! Jen jsem to domyslel, a Sára začala řvát. Hlásím nález! Ale co to? Sára štěká,ale popochází. 3sekundy bez štěkotu poodbíhá na druhou stranu automatu a řve znovu. Všechno v pořádku! Jen si našla silnější pach. Vyproštění a Sárinko hledej! podruhé. Můj návrat za pásku a oční prohledávání, kde by asi tak ten druhý syčák  mohl být. Sára cvičně zbourala paletu bránící vstupu do kamrlíku ale zastavil ji rozhodčí "Tam je něco pro Béčkaře, psa přivolat!" No s tím problém nemáme, takže to bylo snadné. Protože jsem objevil pouze jediné místo, kterému se Sára takticky obloukem vyhýbala, padlo rozhodnutí - nebudeme to zdržovat a šup vysílačka na ležící dveře přímo v rohu místnostienlightened. Sára poslechla a hned jak k nim doběhla, zavrtění ocasem. Bezchybné označení a juchů speciál mámecool. Drobná pauza a jde se na poslušnost a dovednost. Tady vše proběhlo bez větších problémů, takže zkouška za námi, obrovská pochvala a odměna Sárince, rozloučení a cesta domů. Bylo fajn jako vždy a další zkušenosti a známosti. Děkujeme pořadatelům a tímto je zdravíme.
27.6.2010  V sobotu 24.7. jsme byli se  Sárou pozváni na Den obce Dolní Moravice , zda-li bychom nepředvedli něco málo z našeho záchrannářského výcviku. Vzhledem k tomu, že se nemáme za co stydět, kývl jsem a na akci jsme vyrazili. Pořadatel akce měl představu, že bychom spolu se Záchrannou službou (organizace Pomáháme pomáhat) a Hasičským sborem (dobrovolníci z Dolní Moravice) předvedli jak by měl fungovat náš Integrovaný záchranný systém. Je holou skutečností , že tento systém nefunguje, takže aspoň něco málo informovanosti pro občany . Do Dolní Moravice jsme se dostavili na 11.30h, protože jsme měli někdy kolem 12h nástup. Organizátorka Eva byla zjevně nervózní, protože se mi nemohla dovolat a měla strach, že nedržím slovo. To mě asi málo zná. Drobná rozmluva s vyprošťovací četou, figuranty a lékařskou bandou (mimochodem všechno skvělí lidé. S Luckou jsme se předběžně domluvili na budoucí spolupráci při výcviku) a hurá jde se do toho. Domluvili jsme se na 4figurantech (i když já chtěl pouze 3). Doktoři je náležitě opatřili krví, klacky a tržnými ranami a hasiči je uložili do úkrytů. Jednoho do provizorně postavené boudy, druhého do křáku v lesíku, třetího do větví vzniklých prožezem stromů a posledního do posečené hromádky v ploše( luxusní úkryt, absolutně neviditelný). Napachovali jsme a hurááá ohlaste nás!!! Pořadalé ohlásili, že se na ploše bla bla bla pohřešují 4 osoby patrně vážně zraněné po katastrofě (ani  vlastně nevím jaké ). Za zvuku sirén hasičů a záchranky (my jeli s hasiči) jsme se "přiřítili" na plochu. Diváci nadšeně sledovali a místy vtipně komentovali co se děje viz. " Jééééé to je mláďátko!!!" To překvapení, že má Sára 3roky. Ohlášení kdo jsme a jde se. Sára dostává dečku a rolničky na krk, motivace s povzbuzením a toužebně očekáváné "SÁRO HLEDEJ!" Ta okamžitě startuje a jak jinak směr domeček. Obíhá ho ignorujíc a valí dál (hasiči celkem pozapomněli podotknout, že u jediného možného přístupu do domku je otevřený kanistr s naftou a figurant tam nebyl tak dlouho, takže nic. Vše odpuštěno protože v zápětí hlásí první nález osoby v klestí. Ohlášeno a vyprošťovací četa spolu se záchranáři a mnou vyráží směr štěkot. Sára dostává obrovskou pochvalu (kolečko salámu) obohacenou potleskem věrných diváků. Odložení na výchozím postavení, vyčkání na ošetření raněného a po ohlášení co se dělo  jsme dostali povolení k dalšímu hledání (nebylo by možno sledovat všechno, tak jsme se s doktory domluvili na pauze). Netrvalo dlouho a Sára značí druhou osobu v křoví. Hurááá klucííí jdeme zachraňovat! Opět vyčkání na ošetření a přenesení osoby blíž k divákům. Do třetice vysílám Sáru a ta zvolí domek (tan se ji očividně od začátku 2x nelíbil). Chvilku očekávání a Sára značí potřetí. Po příchodu k domečku zjišťujeme, že Sára probourala vstupní paletu a šla se kouknout na figuranta z blízka -na ten klacek co mu trčel z břicha. Škoda jen bylo, že byl vchod Směrem k lesu,k Ivanovi (divákům)zády. Po stejné akci vyslání na zbývající osobu. Ta byla cca. na 100m ve spodním úkrytu , a tak jsme divákům předvedli ovladatelnost a revírování psa od osy. Vše na výbornou a i poslední osoba nalezena. Aplaus od všech a moje spokojenost. Jako přídavek jsme předvedli něco málo kravinek co umíme viz. VIDEO (od Lucie Matulové, která nám poskytla i nějaká ta fota. Luci, děkujeme) a po sklizeném potlesku diváků odcházíme. Co dodat závěrem? Snad jen to, že sice známe Sáru daleko svižnější a dravější, ale nadruhou stranu nezklamala a nenechala tam ani prd divokého indiána .  Děkujeme za skvělý trénink (my to tak pojali), za spolupráci skvělého týmu lidí a skvělé publikum, které dokázalo opravdu ukázat, že se jim to líbilo. DĚKUJEME!!!
 
15.7. 2010  Tak trochu se zpožděním, ale přeci. Vzhledem k tomu, že jsme začali se Sárou opět trochu víc trénovat, je a určitě ještě bude co psát.  Ve zkratce bych zhrnul posledních pár dnů. Všechno začalo prodlouženým víkendem 5. a 6.7. - jak my říkáme "den kosmonautů" . Protože si páníček od 3.7. užíval v Opavě u kamarádů (znáte to! kytárka, ohýnek, pečená kýta, atd.), padlo rozhodnutí spáchat něco jiného ve výcviku a po domluvě s kamarády jsem rozhodl, že si Sárinka užije něco málo tmy a hlavně historie. V pondělí ráno jsem skočil téměř od ohně do auta a hurá pro miláčka. Příprava, pamlsky, čelovky a hurá nalodění. Sára už tušila ( je paráda pozorovat jak všechno oňufává a popohání všechny kolem dokola). Bez protestů a zbytečných povelů skočila do Corsičky a paníčku šup šup, jedem!!! Do Opavy jsme dorazili v 10hodin a bez zdržování jsme vyrazili vstříc dobrodružství. Protože bylo slunce proti nám, zastavili jsme u Vojenského splavu, abychom se schladili a předvedli kolemjdoucím že je Sára labrador- vodouch jak se patří. Skoky do vody a aportování do zblbnutí a únavy psovoda ( bohužel nejslabší článek). Po zábavě bývá práce (asi jsem to trochu přetočil co?) , takže jsme vyrazili vzhůru k vojenskému bunkru. Musím přiznat, že to byla notná dávka adrenalinu i pro nás lidi, protože co jsme v těch bunkrech byli naposledy, potkali jsme spoustu bezdomáčů a to není zrovna košér. No nadruhou stranu jsme si řekli, že si maximálně Sárka štěkne na nějakou osobu mimo plán,hihihihihi. V rámci tréninku šla první kolečko Sára bez čelovky a nádhera! Zvládla vše bez větších problémů. Figuranti nalezeni ,vyštěkáni a vysvobozeni. Druhé a třetí kolečko jsme trochu ztížili a figuranty přesunuli po celém bunkru ( dvě patra, spoustu místností a samozřejmě schodiště). Sára dostala čelovku a " Kde je máš Pipi, hledej!" Sára vystřelila a dlouho netrvalo a první osoba nalezena. Obrovská pochvala ( při sprintu jsem si málem rozbil čumák) a další povel "Hledej Pipi!" Čelovka se ztratila do tmy místností. Čekání a nekonečné poslouchání. Co to? Sára je zpět a druhý figurant nenalezen???? Tak to ne milá slečno!!! "Zpět a Hledej!!!" . Výhružka zabrala a Sára se činí a po 2 minutách konečně štěká tam, KDE UŽ BYLA!!!! Vyjádření figuranta potvrdilo, že byla Sára v místnosti i když 5m od figuranta! To ale není omluva , ba naopak! Máme co zlepšit!  Třetí kolečko bez problémů, takže poslední odbíhačka s bezproblémovým označením osoby a tradááááá k Vojenskému splavu pro osvěžení a hlavně očistu -někteří z nás byli jak čuňátka . Děkujeme figurantům a ochotě prožít takhle příjemně víkend. Bunkry aláááá Opava určitě brzy zopakujeme!
     Na sobotu 10.7. jsme měli domluvený výcvik v Zářičí. Protože bylo opět hlášeno vedro, domluvili jsme se s pracovní skupinou pod názvem" G5" (jak říká Jirka ), že budeme mít sraz už v 7h. Nápad to byl perfektní, protože slunko vytáhlo ven krom paprsků i komáry a hovada-a že jich bylo!!! Po zahajovacích odbíhačkách jsme spáchali 3kolečka parádních schovávaček ( kopřivy, stromy i budovy) a jako bonus nasadili plavky a zrelaxovali v blízkém rybníčku. Všichni si parádně pocvičili a už teď se těšíme na příště. Děkujeme všem přítomným -Hance, Jirkovi, Daniele a Lence za parádní trénink a příjemný den. Nějaké fotečky najdete klasicky na "okurce" u Jirky a Hanči , Lenky a něco málo ve Fotogalerii.
20.6. 2010 Je neděle 4h ráno a do tmy řve budík! Všichni normální lidé si užívají pohody nedělního spánku, a my - magoři vstáváme, abychom se připravili na výlet do Hradce Králové. Co v Hradci??? Hmmm, tak to je správná otázka. Protože jsme se Sárou díky mému vytížení hooodně flákali výcvik, bylo potřeba to pozměnit. Abychom byli řádně motivováni, přihlásil jsem nás na mezinárodní zkoušku plošného vyhledávání RH-FLA. Zkoušky pořádal klub ve Skaličce patřící Záchranné brigádě Hradeckého kraje. Bylo to poměrně složité rozhodování zda JÍT ČI NEJÍT, protože jsme se flákali a navíc Sára začla v době rozhodování hárat :-((. No lidi masakr!!! Co vám budu vykládat. Poslušnosti a dovednosti jsme průběžně trénovali- k tomu nikoho nepotřebujeme, takže to byla poměrně velká jistota. Horší to bylo s vyhledáváním. Sára neměla kondičku a navíc vymýšlela až překvapivé věci (noooooo, páníček mě za tím stromem nevidí, tak dáme pauzu)!!! Dokonce se nám při prvním vyhledávání stalo, že jsme v terénu nechali figurantku Dášu, protože bylo vedro a někteří na 50metrů prostě běhat nebudou :-( !!! Ale co! Přihlásili jsme se, pojedeme aspoň potrénovat :-) . Ve čtyři ráno budíček, snídaně, venčení a šup do auta a hurá směr Hradec. Cesta byla pohodová- všichni tak brzy spinkají, a tak jsme byli ve Skaličce už po 7hodině ranní. Chuť  vyzkoušet překážky byla veliká, protože byly jiné než jsme byli zvyklí běhat, ale hárání nám dalo jasnou STOPKU. Nejsme zákeřáci a v rámci Fair Play jsme šli venčit hooooodně daleko od cvičiště. Pro Sáru to bylo peklo, protože jsme startovali poslušností teprve po 14hodině a hned na ni jsme navázali dovedností. Poslušnost Sára zvládla na drobné nedostatky  bezvadně až na vysílačku, kdy po povel Vpřed! nastaly 3kroky smrtelného tempa ( styl- to jako fakt myslíš vážně, že mám běžet???). Polilo mě horko ale zbytečně, protože mám rozumného psa a ten nakonec vystartoval a běžel a běžel, dokud nezaznělo Lehni! No prostě krása :-) Za výkon jsme dostali parádních 47 bodíků a spokojeni vyrazili do potůčku. Po drobné pauze jsme byli vyzváni na Dovednost. Hmmm, vzhledem k tomu, že jsme si mohli vyzkoušet překážky jak všichni pocvičili a Sáru místo dištancí zajímali lidé za levým stolkem a maringotka u stolku  v pravo (prostě parádně umístěné stolky :-(( ); dálkou  raději prolezla , aby nemusela skákat, no a z tunelu jen tak pro jistotu nevylezla- co kdyby ji náhodou někdo chtěl fotit, byl jsem celkem hoooodně nervózní a na hlášení jsem nastupoval s tím, že je to v pr....... . Jak se ale říká :" VĚŘ SVÉMU ZVÍŘETI " a to taky zabralo. Sára překážky proletěla jak vítr a jediné kde jsme ztratili bodík tak byla lávka na sudech, kde Sára prostě nechtěla stát a čekat než se pohnu (můj problém- Co takhle dát povel STŮJ! a nečekat jak trouba). Takže dovednost nádherných 49bodíků a uznání, že se vyplatil 3týdenní dvoufázový trénink. Moc potěšilo uznání ostatních psovodů, že to bylo moc pěkné. Děkujeme všem ještě jednou. Tak a teď už "jen" speciál a je to. Přiznávám, že tady jsem šel snad poprvé s absolutní oddaností svému psovi, kdy jsem byl na vážkách jestli najde nebo nenajde ty dva prevíty na ploše 100x200metrů. O to horší bylo, když ze čtyř plochařů přede mnou (2x RH-FLB , 1x RH-TA a 1x RH-E) hned dva (jedno B a jedno A) nenašly jednu osobu. Terénem byl nepřehledný borovicový lesík (borovice max. 3m výšky) na jedné straně a poměrně přehledný travinatý lesík na straně druhé. Sára vyburcována a povzbuzována se jala své role a s dečkou ověšenou rolničkami vystřelila vykrýt roh, kam jsem ji poslal. Protože ji znám a hlavně její retrívří kolečka, čekal jsem co bude. Po 4minutách jsem zvažoval zda volat či nevolat, ale rozhodla za mě a štěkot ohlásil prvního. Jak jinak na cca. na 150m a já s vymknutým kotníkem pajdal přes ty parádní borovice. Jak se později ukázalo, byla to ta vzdálenější osoba ale Sáře bylo odpuštěno, že mě tak daleko hnala. Vždyť proběhla teprve pátá minuta z 15 a my máme osobu!!! Táááák, žádné lelkování a šup zpátky k "odstavenému batohu". Povel Vpřed! na vykrytí druhého rohu, no a protože známe svého psa, šup ještě jednou na stranu, kde jsme začínali. Teprve potom posun na kvótu 50m. No dál jsme ale nedošli! - Sára značí v 7minutě druhou osobu a to znamená, že jsme složili zkoušku,hurááááááááá! Obrovská pochvala, "narážečka" posledním figurantem  a návrat k autu. Pocit nádherný! Z původně placeného tréninku se vyklubala Zkouška na Výbornou, kterou jsem ani ve snu nečekal. Sára si vysloužila slíbené celé kuřátko a pohodový spánek. Děkujeme všem zúčastněným, pořadatelům a  Soně Šabacké za podporu a fotečky z překážek. Já se poučil a poznal opět trochu líp svého psa a slibuji, že příííííště budeme připraveni, plní síly abych nemusel nastupovat s pocitem nejistoty a nervozity přenášené na feňuli viz. vysílačka :-)) . Do konce roku nějaké plány ještě máme, takže se těšte a v nejbližší době třeba ahoj! na Mistrovství světa v Žatci, kam se stopro v sobotu pojedeme podívat. Nějaké fotečky jsou ve Fotogalerii, tak kukajda.
 
20.1. 2010 Po delší odmlce, kterou zapříčinilo hárání Sáry a chybějící čas, jsme konečně podnikli pidi výcvik. V neděli 17.1. jsem rozhodl, že volno které konečně mám, spojím s něčím příjemným. Protože Sára čerstvě dohárala rozhodl jsem, že spácháme drobný individuální výcvik v Rýžovišti. Vánoční procházka okolím Rýžoviště ukázala, že vlastní dědinu v podstatě přestávám poznávat. Mile mě překvapilo, že na místě kde původně stál ubytovací internát, v době kdy jsem ještě tahal "kačera", je báječně zničená budova se sbořeným stropem a s vypálenými místnostmi. Některé z nich dokonce nějakej dobrák naplnil PET lahvemi a soudky na vodu a to se mi móóóc líbilo. Moji představu dvou koleček po třech osobách internát bohatě naplnil, takže se šlo na věc. Zlanařil jsem kamarády a jelo se. Napachovali jsme prostory a vyhlídli úkryty. Sáru šup do Corsy a tradá schovat obětavce. Motivační odbíhačka za strom a první štěknutí a pak už odbíhačka do budovy. První osobu - mámu jsem řádně schoval do hromady PETek a Sára čichla jen tak na kraj a otočka, jakože : tam mě nedostaneš pánečku! Jedno rázné "VPŘED" a bylo. Sára se vrhla do PETek a musím přiznat, že zvuky se z místnosti nesly hrozné. Po 5minutovém rámusu plastu nastal konečně klid a v zápětí označení! Hurá po té pauze to nebylo vůbec špatné! Schválně jsem osoby roztahal po celém spodním patře, ať se blondýna trochu snaží :-) První kolo proběhlo podle představ až na drobné nedostatky v poslušnosti. Šlo vidět, že jsme se se Sárou trochu flákali. Druhé kolo bylo už veselejší a nakonec jsem byl spokojen. Sára pracovala moc pěkně a já pojal zrychlený trénink jako zahájení roku, takže celkem slušně strávený den. Děkuji Rolikovi, Ondrovi a mamce za obětavost. Příští trénink snad už spácháme s báječnou partou naší brigády, takže se máte na co těšit.
 
2009
 
29.11.2009 Tak nějak jsme o sobě nedali dlouhou dobu vědět, takže to napravíme. V podstatě se dá říct, že jsme  se Sárou poslední dobou flákali všechno, na co jen kynologové mohou pomyslet. Nebyl čas na výlety, na výcviky a téměř ani na nějaké delší prochajdy. Vzhledem k tomu, že se vedení naší Olomoucké brigády na poslední chvilku rozhoupalo a rozhodlo se, že nakonec ještě budou neplánované zkoušky ZZZ a ZTV1, museli jsme se Sárou začít dopilovávat to, co nám ještě chybělo ke spokojenosti. Měli jsme na to 14 dní a nakonec jsme to dotáhli k úspěšnému tažení. V podstatě se dá říci, že o nic nešlo, protože jsme měli pro letošní rok splněno všechno co bylo v plánu a zkouška ZTV1 byla tak nějak nad plán. Sára byla od rána parádně naladěná a na můj vkus až móóóóc hrrrrr. Začátek zkoušek byl plánován na neděli 29.11. 9h. My dorazili na cvičák už na 8.30h, abychom si na rychlovku vyzkoušeli místní překážky. Po prvních třech překážkách jsem myslel, že mě "omejou". Kladinu vzala Sára sprintem stejně jako lávku na sudech a sklopku. Prostě  DĚĚĚĚĚS. Nakonec se ale díky bohu uklidnila.  V 9.30h přišel na řadu náš první speciál. Sára vystartovala a po prvních 20m vystartovali i místní zajíci.  Naštěstí je neřešila a hledala dál. Do pěti minut první nález, batoh dolů a sprintem za štěkotem. Obrovská pochvala, vyproštění figuranta, motivace a "Hledej Sárinko". Jenom jsem doběhl na výchozí postavení k batohu, rozdýchal se, očistil od trní, značí Sára podruhé! Huráááá, první speciál máme  po 7minutách za sebou a do druhého zbývá pouze jedna osoba a navíc v úrovni terénu, protože byla druhým nálezem 2m výška. Bohužel jsme přišli o 2bodíky díky tomu, že přestala Sára na chvilku štěkat. Chtěla se dostat k figurantovi co nejblíž a jak se k němu drala, zapomněla štěkat. No to je celá ona.
Druhý terén byl na jiném místě asi 10km od prvního, takže jsme se nalodili a tradáááá. Musím přiznat, že se jde do terénu s dobrým pocitem, když člověk ví, že už jen jedna osoba a  na její nalezení krásných 20minut! Navíc pěkně pofukovalo, takže zvolit směr vysílání nebylo nijak složité. No nebudeme to protahovat- třetí osoba byla v podstatě přímák na 60m, protože chytla Sára po prvních 15m , i přes prochozený terén jak lidmi tak psem, stopu a pak už byl jenom sprint a štěkot. Tady nám bohužel vzal rozhodčí 6bodíků za nedostatečnou práci s vysílačkou. Vysvětlite ale psovi, že to co se po něm chce, nemůže vzít na přímo, ale musí to vzít obloukem!
Po návratu na cvičák jsme koukli na poslušnosti ostatních a po nich jsme šli na překážky my. Trošku mě zarazilo a dojalo to, že i přesto že byly zkoušky, probíhal na místním cvičáku normální nedělní výcvik.  V konečném důsledku to vypadalo tak, že se po cvičáku promenádovalo spousta "volných" psů, kteří "pochcali" na co přišli. Díky tomu jsme přišli i my zbytečně o bodíky, protože do roury, ze které vytékaly psí "chcanky" , se Sáře vůbec ale vůbec nechtělo!!! Bohužel byl nutný povel navíc a  stejně tak bylo zalehnutí na konci roury  velmi vlááááááčné až po řádném očichání . Upřímně bych přál těm psovodům "hovadům", jejichž mazlíčci byli viníky, aby jim při jejich zkouškách "spláchli" cvičební plochu psi jiných bezohledných volů a oni kvůli tomu vyhořeli!!! Nám to naštěstí vyšlo a nakonec si Sára zasloužila další výbornou za krásných 287b viz. Zkoušky. Děkujeme pořadatelům a divákům, kteří nás podpořili a myslím, že jsme je nezklamali a bylo co k vidění. Díky také všem těm, kteří nám pomáhali v přípravě na zkoušku jak v plochách, tak na cvičáku. Díky díky díky. Teď už zazimujeme a budeme se připravovat na příští sezónu. Snad bude tak úspěšná jako tato první letošní. Držte nám  palce a my se s Vámi o všechno podělíme.
1.11.2009 Se Sárou jsme měli drobnou cvičící pauzu a vzhledem k tomu, že minulý týden nebylo toho času co by bylo potřeba, poprosil jsem v neděli 3 kamarády z našeho cvičáku v Rýmařově ,zda by se nešli  Sáře schovat . Nikdo nebyl proti, a tak jsme naskákali do Corsičky a hurá do lesíka v Janovicích. Vybrali jsme plochu, která nebyla nijak extra kopcovitá, ale o to bylavíc rozmanitá. Z jedné strany  od osy byly parádní křáky s téměř nepropustným ostružiním obehnaným smrčím do 3m výšky a z druhé strany smrkový les s podúrovňovými výmoly jako jsou vojenské zákopy. Abych nemohl Sáru ovlivňovat při vyhledávání, řekl jsem figurantům co a jak a volbu úkrytů nechal čistě a jen na nich. To, že všichni tři znají Karla Pavlíka se potvrdilo, protože se dva z figurantů schovali na hranice terénu- jeden vlevo na 50m a druhý vpravo na 100m. Třetí byl rozumnější a zvolil zákop v polovině terénu. Figuranti mi dali 15minut, po kterých jsem měl začít. Sára nachystána s rolničkami na krku a  namotivována, prst na měřiči času s nastavenými 20minutami - zmáčknuto a Sárinko kde je máš, hledej!!! Sára vystartovala vpravo, 2minuty klidu a huráááá má prvního. Pro jistotu Frantu na 100m. Batoh dolů a běh na dlouhou trať; obrovská pochvala s pamlskem a zpět na výchozí bod. Vysílání vlevo a Zdeněk na 50m byl snadným terčem. Co to ale, Sára štěkla 3x a klid.Zastavuji na 2sekundy a  Sára znovu blafe. Doběhnu ke Zdeňkovi, pochvala a rychle zpět-čas běží. Další vyslání  do prava a hurááá máme i třetího. Toník na 50m v zákopu pod stromem. Obrovská pochvala, návrat na osu, sundání rolnicček a měřiči STOP! Paráda!!! Všechny osoby nalezeny v čase 9minut 53 sekund. Práce Sáry byla podle všech přítomných parádní až na přerušované štěkání u druhého figuranta, kde se podle jeho slov Sárinka dobíjela zbytkem prvního sněhu.Moje sprinty bohužel nikdo nepochválil. Doufám, že si ten výkon zapamatovala až jednou půjdeme na zkoušky.
  Včera jsme vyrazili na ofiko cvičení naší brigády, které tentokrát bylo v Šenově. Srazilo se nás tam 10 psovodů a o něco málo víc psů. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a šlo se. Jedni do sutin na volném prostranství a my do budovy. Zvládli jsme odbíhačky a dvě kolečka na tři osoby a všichni byli spokojeni. Výkony psů byly parádní a Sárinka ukázala opět, že ji to baví. Zvládla dokonce tmu i výšku. Jen její páníček opět zaperlil, protože věděl kde jsou osoby, a ...... U jedné osoby  Sárinka štěkala jinde než páníček chtěl, a protože se páníček -tupounek bál falešňáčku, chtěl ji odvolat. MOC děkuji Martině, která byla v úkrytu a zařvala pro PSOVODA táááák je hodná!!! A pro vysvětlení jen tolik, že v místnosti kde Sára štěkala byla u stropu díra 30x30cm do místnosti s figurantem.Pěkně to do toho okénka dělalo komínek, takže Sára byla v právu!! Naštěstí jsem to pochopil a pesana neodvolal. Za to, že se nejdu podívat kam štěká jsem samozřejmě schytal pěknej sprdunk, ale učení dělá mistry, takže příště budeme zase chytřejší. Děkuji všem za super výcvik a těšíme se na příště.
 
15.10.2009 Je čtvrtek 15.10. a já konečně našel čas na drobnou aktualizaci.
 3.10. probíhalo brigádní cvičení zaměřené na plochy , dovednost a poslušnost. Cvičení probíhalo v Bludníku což je podzámčí zámečku v Tovačově. Cvičení měl na starost Karel Pavlík, a protože je ranní ptáče- chjo důchodci J, začínalo se v  8h. Vzhledem k tomu, že se dlouho necvičilo, čekal bych více nadšenců . Nicméně my jsme si se Sárou aspoň trochu pocvičili. Udělali jsme dvě kolečka na dva figuranty proložené výškou a velice spokojeni se přesunuli na cvičák. Tam jsme si dali kafíčko, poplkali a pocvičili poslušnost a dovednost. Sára byla po delší pauze jako divá a dokonce sama samotinka přešla žebřík tam i zpět a až po spodní šprušlíky ;-). Po cvičení jsme dali obídek a po něm hurá směr domov.
      Včera 14.10. jsme byli pozvání na večerní plošné hledáníčko do Hlučína. I přes časovou tíseň kterou momentálně prožívám jsem se rozhodl jet. Víkend je ve znamení Memoriálu Oldy Dvoroka, a to znamená, že všichni budou přítomni ať už jako závodníci nebo jako diváci, a tudíž by byl další týden bez cvičení. Počasí bylo na baterky , a tak bylo váhání na místě. Halo halo tady sněží, jak je u vás? No a protože se ozvalo v poho-, padlo rozhodnutí „jdeme do toho“. V práci jsem  skončil o dvě hoďky dřív, připravil věci, nalodil Sárinku a juchů do Hlučína. Cesta sněhovou plání na letním vzorku nebyla košér,ale co-překonat Horní Benešov a pak už je lahoda.Přesně tak to i dopadlo. Po Horní Benešov sníh a odtud pouze mokrá cesta.  Do Hlučína jsme dorazili na 17h a hned jsme šli do ploch, abychom zahájili první kolečko na dva figuranty. Vzhledem k tomu, že Verča přijela až za tmy, tak jsem využil Janu a Martina a schoval je podle mých představ. Sára si s úkryty poradila bez problémů . Po příjezdu Verči jsme dali kafino a a šli jsme na další kolečko, tentokrát na tři osoby. Počasí nám sice řádně nakládalo, protože  řádně pršelo, ale chuť něco dělat byla větší, takže se šlo. Pesanům práci trošku znepříjemňoval silný vítr, ale i s tím si pesani poradili a nikoho v lesíku nenechali. Už teď se těšíme na další trénink. Moc děkujeme za pozvání Verči a Janě Staré no a všem přítomným, kteří se byli ochotni schovávat i dešti.
Už teď držíme palce všem pesanům a psovodům, kteří budou v sobotu závodit na Memoriálu Oldy Dvoroka a budou se snažit splnit limity pro zkoušky. TFUJ TFUJ TFUJ 
12.9.2009  A je to tady! Tak jsme se zúčastnili se Sárou poslední plánované zkouškové horečky v letošním roce. Dnes se konaly v Hlučíně  zkoušky podle Národního zkušebního řádu. Pro nás to znamenalo pokusit se zvládnout vstupní zkoušku ZZZ, abychom se v příštím roce mohli účastnit i vyšších Národních zkoušek a závodů. Hned ráno po našem příjezdu jsme se vydali s pořadateli-Moravskoslezkou brigádou a rozhodčím Karlem Pavlíkem. Sám jsem byl zvědav jak stopu Sárka zvládne. Celou dobu jsem si říkal :"věř ji Dane! " no a ona mi to oplatila a vystřihla nádhernou stopindu. Všechno jak má být, jen lom střihla o nějaký centimetřík dřív no a to ji stálo 1bodík. Upřímně ale nepamatuji, kdy měla tak nádhernou stopu. Další disciplínkou zkoušky byla Poslušnost. U té jsme si vědomi malého nedostatku a to, že při chůzi na vodítku Sárinka chodí dál od těla. Je to chybou psovoda-mě, protože je zhrbený a svým způsobem ji od těla tlačí. Naštěstí tento problém je bez vodítka odbourán a další zkoušky jsou bez vodítka. Překážky i speciální cviky dopadly také výborně, takže konečný výsledek Výborná viz. Zkoušky .
Zítra odjíždíme na dovolenou objevovat krásy Čech, o kterých se samozřejmě po týdenním návratu podělíme.
11.8. 2009  Je úterý a jak tak brouzdám po webovkách kamarádů zjišťuji, že jsem opět JÁ tou brzdou co se týče aktualizace stránek. Všichni se s Vámi podělili o super výcvikovém týdnu a já????? Já nic, a proto to jdu napravit, takže :
V pátek 31.7. jsem po práci zabalil "pár věcí" pro mě a Sáru na týdenní výlet do Pelhřimova, kde naše Olomoucká záchranná brigáda pořádala letní výcvikový tábor (LVT). Hned jak se zabalení uchýlilo ke konci, vyrazili jsme se Sárou směr Krhová za našimi nejmilovanějšími Naďou a Delfim. Po přespání a ranním venčení jsme vyrazili. Cestou po naší "nej" D1 jsme se snažili v co nejlepším čase dorazit na místo zvané Obalovna SZBK v Pelhřimově, která by měla být základnou záchranných brigád. No vzhledem k tomu, že jsme od Brna stáli v řadě kolon, tak se nám podařilo 230km zdolat za 4h a to navíc v parádním horku. Díky bohu má Nadina Astřenka klimošku, takže nám všem bylo bájo. Hned jsme si vzpomněli na kamarády cestující do Pelhřimova v Embéčkách či Citrónech bez klimy. Naštěstí všichni dorazili stejně jako my bez újmy. Na místo jsme dorazili s drobnou časovou ztrátou, ale nebyli jsme poslední, takže pohoda- klídek- tabáček. Po pozdravení všech přítomných jsme vypustili "krakeny" a šli venčit do blízkého lesíčka. Bylo to příjemní zjištění, že lesík vpravo za cvičákem i vlevo přes cestu jsou určeny pro venčení. Jedinou nevýhodou byla nutnost překonat hlavní cestu do "neznáma", kde jezdila auta nebo spíš jejich šoféři jak ta největší čuňata a ještě se rozčilovali a troubili jak pitomci, když jsme je náhodou jakože omezili v jejich kvaltu. Na obalovně se sešlo 16 psovodů s o něco větším počtem pesanů různých ras. Známé i nové tváře, ale v konečném součtu všichni v pohodě. Co se týče organizace, tak na to byli dva pánové - Květoš Štibora a Karel Pavlík, kterým tímto samozřejmě děkuji za zvládnutí všech záležitostí a za výpomoc co se týče posuzování výkonů psovodů a psů připravujících se na zkoušky , jako třeba my. Sobotu jsme obětovali na pokec, seznamku a hlavně zabydlení v pokoji č.9 . Jednalo se o celkem luxusní pokojík pro čtyři a to znamenalo, že mohou pesani spinkat pěkně s námi. Sárinka pěkně líná, takže si dovedete představit jak každé ráno vypadala podlaha v pokoji. Opravdu poctivě nametená lopatka bílého neštěstí. Naďa se mnou  určitě souhlasí, protože chuďátko musela strávit 2hodiny čištěním auta po našem návratu. No Sárince se šije obleček, abychom se vyvarovali této nepříjemnosti. Jak bude ušitý, podělím se s Vámi o fotečku. Neděle byla ve znamení seznamování s terény pro výcvik. Pro plochy to byl starý lom obehnaný skalisky, takže se nikdo nemusel obávat, že jim pesánek někam prchne - třeba za zvířátky. Dalším z terénů byl rybník o rozloze 8,5 ha kde skupinka vodáků prováděla vodní výcvik. Celkem pěkná věc, takže je možné, že tomu i my v příštím roce podlehneme, ale to je daleko. Posledním z terénů byla sutina starého statku nazývaná výstižně "PEKLO". Krom toho, že jsme museli vyhazovat zabydlené bezdomáče, tak to bylo v poho. V "pekle" jsme strávili asi největší část výcviku. Prodělali jsme jak denní, tak i noční vyhledávání a zkoušeli jsme si ty největší pasti so se týče úkrytů. Pesani byli šikovní a poradili si i s takovými pastmi jako byla místnost plná PET lahví či výšek ve tmě. Sárinka pracovala jak divá a dělala mi opravdu jenom radost. Premiéra v podobě nočního vyhledávání byla z její strany skvěle zvládnutá a bylo krásně slyšet její čichání ve tmě. Našla všechny figurantíky - Naďu, lenku z naší a Lenku z Moravskoslezské brigády, Verču, Danču a nadějného mladíka Lukáše (kterým děkuji za podíl na výcviku) a vychutnala si klasickou odměnu v podobě pamlsků. Byla radost sledovat její vitalitu a chuť pracovat a šňupat a šňupat. Plochy probíhaly podobně jako sutiny a vše bylo dokonalé. Pesani vydovádění a pěkně potrénovaní- co víc si přát. Největší odměnou pro Sáru a Delfiho bylo koupání ve dvou rybnících. Sára měla jako vždy letecký den a skákala do vody jak jen to bylo možné viz. Fotečky. Nejúžasněji vše okomentovali mladíci sledující čvachtání pesanů slovy : " Ty vole to jsou ti psi - ten HUSTEJ co skáče ". Ve středu si na nás připravili pořadatelé noční prohledávání místního lesa, kde se simulovalo pohřešování 4 osob. V rojnici jsme po 22hodině vyrazili. Sára byla sice po čtyřdenním hledání docela dost vyčerpaná, ale nakonec si pěkně štěkla a prokázala, že v ní ještě spoustu energie zůstalo. Běhala s čelovkou na krku a hledala kam jsme ji s Naďou poslali. Náš určený prostor byl "čistý" , a tak si Sarka odskočila vyštěknout Sváťu doprostřed plotu obory sousedního prostoru. Má ke Sváťovi asi vztah, protože si ho vyštěkala i na zkouškách RH-E, kde byl schovaný v rouře. Musím Sáru pochválit  za pěknou práci v průběhu celého táboru. Čtvrtek a pátek jsme věnovali stopám potřebným pro blížící se zkoušku ZZZ a hned jsme využili přítomnosti rozhodčího Karla Pavlíka, který nám asistoval a stopy hodnotil a radil co kde zlepšit. Sára pracovala i tady moc pěkně, takže radost na 4. Sobotu jsme strávili podporou Nadi a Delfiho, kteří se účastnili zkoušek a večer jsme vyrazili směr domov. Celková únava byla šílená, takže jsme celou neděli pěkně proflákali relaxem a vychutnávali pohodu. Abych se přiznal, tak ještě dnes mám v autě bordel z cestování a nemůžu se dokopat k úklidu. Jsem rád, že jsem se dokopal aspoň k povídání pro Vás, u kterého jste se doufám nenudili. Fotečky co jsme všichni nafotili jsou na Nadině okurce ZDE.
 Děkuji Všem za návštěvnost stránek a hojky hoj příště.
 
21.4. 2009 Tak a máme za sebou další víkend a jak jsem již předesílal, byl strávený v Rýmařově. Spolu s Naďou jsme se rozhodli, že si uděláme trošku živější víkend a místo bájo měkkoulinké postýlky a pelíšků našich mazlíčků v teple domova jsme zvolili přenocování na našem cvičáku v Rýmařově. V pátek večer jsme se srazili na místě a plkání jsme si zpříjemnili opékáním špekáčků. Já, protože jsem nebyl už pár dní ve formě, přenechal jsem 3/4 špekajdy Sárince. No a asi si dokážete představit jak se bránila a vyloženě na sílu špekajdu zhltla. Pesani si poběhali a navíc využili možnosti očáchnutí v malém splavu za cvičákem. Uložili jsme se do spacáků a jako správní zálesáci jsme usli na zemi, i když v klubovně cvičáku. Ráno si Naďa a Delfi přivstali a šli pocvičit na naše překážky. My  zůstali a skrz okno koukali spolu se Sárou jak jim to jde. No a šlo a moc pěkně. Protože jsem měl v plánu  cvičák na neděli,cvičit jsme nešli. Trochu chyba, protože Daniel nebyl natolik OK, aby se tam dobelhal. Po zabalení věcí jsme vyjeli s drobným předstihem na sutinku. V obchůdku jsme koupili něco málo na zub a jako  bezdomáči pojedli přímo u staveniště. Mezi tím co jsme si plnili žaludky, dostavili se i další psovodi. Kdo by čekal naši tradiční sestavu, zmýlil by se. Krom mě s Naďou se dostavili i Tonda Mereďa se Zdenkem Mrňkou což jsou zkušení členové naší brigády, Karel Pavlík, který to svým způsobem  "zbantoval" a dvě Hanky " Kroutilovky". Řekl bych ideální počet v tom parnu, které na nás opět matička Příroda připravila. Po drobné debatě co, kdo a jak, jsme se vrhli do místních pobouraných budov trochu napachovat a šlo se. Vzhledem k tomu, že mezi přítomnými psy byly poměrně velké rozdíly ve stupních výcviku, uvítali jsme spolu s Naďou, že neměl Karel nic proti vytvoření složitějších úkrytů pro Sáru a Delfiho, kteří vše zvládli bezvadně. Sárinka mě opět moc moc potěšila a po dvou "sutinových" kolech jsme se přesunuli, abychom konečně podráždili i okolní plochy. Protože plochy necvičíme, bylo na čase to změnit. A bylo fajn. Opět dvě kolečka-každé o dvou figurantech rozházených do stran blíž i dál k ose postupu. Nevím, jestli jsem toho měl plné zuby víc já nebo Sára. V zhledem k odpornému dusnu ale po těchto kolech uvítali konec všichni.   Cvičení se myslím podařilo a všichni jsme si parádně pocvičili. Já se z toho do dneška vzpamatovávám a to se blíží tábor.
Všem přítomným díky a zvlášť Tondovi se Zdenkem, kteří zůstali až do konce a Karlovi který říkal co si myslí. Fotečky nejsou bohužel žádné i přes dva foťáčky----------------------------------------------------------------V BATOHU.
 
14.7. 2009 Je úterý a já konečně našel trochu čásku připsat co že se o víkendu dělo. Na pozvání super děvčat z Ostravy jsme jeli v neděli se Sárou štěknout tentokráte do Vítkovických železáren, kde není nikdy nouze o super úkryty, ale taky o super vrstvu "stoletého prachu". V 8.30h jsme se srazili já, Naďa, Terčidlo, Verča, Miloš, Luboš a samozřejmě naši čtyřnoháčci, které snad není třeba představovat. Po ranní kávičce s buchtičkou od Terky a mojí mamči jsme vyrazili trošku zasmradit terén. Dokonce jsme navštívili podzemní "protiatomový" kryt, kde byla echt řádná tma. Tam musím ale přiznat, že se Sárouškovi nějak extra nechtělo. Vzhledem k tomu, že páníčkovi tentokrát nebylo zrovna předpisově, asi to převedl na pesánka, takže se ukázaly i chybičky. To ale nemění nic na tom, že jsme spáchali 4kolečka štěkotu s odbíhačkami, a to vše proloženo bezva zábavou a smíchem. Jóóó holt když se sejdou super lidičky, není co řešit.
 Vzhledem k tomu, že se našly i volné ruce, existují i fotečky za které vděčím mojí nejmilovanější Nadi . Ta je dokonce humorně okomentovala jak můžete zhlédnout na její okurce ZDE . Příští týden je v plánu Rýmařov , takže se opět ozveme.
JO  A MIMOCHODEM MOC MOC DĚKUJEME ZA PŘEKONÁNÍ 3000 NÁVŠTĚVY NAŠICH STRÁNEK.
SNAD BUDETE MÍT I NADÁLE MOTIVACI CHODIT KONTROLOVAT JAK JSME NA TOM. DĚKUJEME
8.7. 2009 Tak a je za námi  další z báječných výcvikových dnů. Tentokrát jsme se rozhodli využít novou sutinku v Rýmařově.  Je to  sutinka plná jak spodních úkrytů, temných částí a možných výšek, tak i poměrně bohaté oplocené plochy porostlé nálety, takže možnost volného pohybu pesanů. V sobotu ráno-klasicky na 9hodin jsme se srazili na daném místě v podstatě ve stejném složení jak je již zvykem- já se Sárou, Naďa s Delfim, Hanka a její smečka, Jana s Davidem a Airou, Daniela se svou smečkou a Květoš s Jerrym, kteří byli docela překvapením. Jirka s Jacky reprezentovali naši brigádu na mistrovství světa v Rumunsku, takže ti byli na lepším.  Času a figurantů málo, takže krom odbíhaček jsme zvládli pouze dvě kolečka, ale i přesto toho měli pesani  díky dusnu plné brejlíky. Sára pracovala podle mých představ a poradila si tak nějak i se složitějšími úkryty, kterým ale pro jistotu ještě necháme nějaký ten čásek a prostor ať nepřeskočíme jednu z výcvikových met. Musím ji pochválit hlavně za pěkné označení osob a samostatné šmejdění po terénu plném vetchých plechových schodů, temných koutků atd. Jen škoda, že jsme opět nestihli využít prostorné plochy, ale jak nás znám, tak to někdy určitě spácháme . V každém případě moc děkuji panu Ing. Komárkovi za umožnění přístupu do nových prostor.
    Po výcviku jsme zapadli do restauračky s venkovním posezením abychom naplnili hladová "břůška" a poté se rozprchli do všech světových stran. Díky Davidovi máme i pár foteček, na které můžete kouknout TADY. Davide díky.
      V neděli jsme spolu s našimi nejmilejšími Naďou a Delfim vyrazili do lesíka na prochajdu spojenou s kontrolou zda rostou hříbky. Vzhledem k našemu "brzkému" startu (kdy už se většina houbařů vrací) jsme našli opravdu necelé dva páry praváčků  a asi tři kozáčky, které jsme tam stejně nechali. Výletní den jsme zakončili čvachtáním pesanů v Bečvě, kde se jim jako správným retrívrům asi líbilo nejvíc.
      No a protože se moje pracovní vytížení trochu uklidnilo, bude o víkendu další štěkanec.  Kde, tak to se nechte překvapit.
9.6. 2009 Vzhledem k mému pracovnímu vytížení jsem opět tím zločincem a aktualizaci víkendové akce dělám až dnes.
Takže co se dělo. Od pátku se konal "Rubble Summer Weekend" v Tovačově, pořádaný Honzíkem Bendou. Byl to víkend zaměřený na sutinové vyhledávání v tmavých prostorách Tovačovského zámku, v prostorách starého cukrovaru v Bedihošti a jako bonus byl nedělní kurz slaňování.
  V pátek 5.6. jsme se v 18h sešli na nádvoří Tovačovského zámečku. Celkem 14psovodů se svými miláčky. Po drobném plkání a udání pravidel jsme vyrazili do zámeckého sklepení. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a šlo se. Protože ještě pořád tápeme zda bude Sára hárat(psům voní ale stále nic) nebo ne, dobrovolně jsme se šoupli do druhé skupinky spolu s Terkou a Besskou,která dohárala, a Honzou s Cherry. Šlo se do dvou tmavých sklepíků a vše proběhlo jak na běžícím pásu. Sára byla šikulka a našla všechny "utečence". Po vyhledávání jsme se přesunuli na cvičák, kde jsme všichni společně opekli kabanosky a bajo pokecali. Kolem 2h ranní jsme se rozešli na kutě. Já, Naďa a Terka jsme si ustlali na cvičáku a zbytek ťapal na zámek.
  V sobotu 6.6. se jelo do Bedihoště. Opět jsme se rozdělili na dvě skupinky. Já, Naďa, Terka, Jirka, Hanka, Katka  a  Lenka jsme šli do sutinek v části cukrovaru, kde jsme byli pouze jednou. Pesani hledali a štěkali moc pěkně a i tento den jsem byl maximálně spokojen s výkonem Sárinky. Samostatně běhala do hromady naštípaných desek  a do prostor na samotném konci budovy a poradila si se všemi úkryty. Důležitým zjištěním bylo, že se budeme muset na  začátku vyhledávání vracet zpět na již prohledané místo. Sára z nějakého důvodu dělá "nečichací kolečko" a to nesmíme podcenit. Oběhne prostor a jak zjistí kde se jakože ocitla, teprve potom se věnuje práci. Snad to vyrušíme tréninkem. Důležité je ale nadšení a elán s jakým do všeho jde.
  Po štěkání jsme se přesunuli do Tovačova na obídek. Odpoledne jsme někteří odpočívali na sluníčku a někteří jeli štěknout na plochy do šterkovny. Po odpočinku jsme spáchali překážky, kde proběhla opět moje spokojenost. Protože nebyl Delfi dvakrát fit, musela nás Naďule s Delfim opustit.  Delfi už je opět fit, takže se těšíme na další společný víkend.  Se Sárou jsme přespali na cvičáku, v neděli ráno potrénovali překážky a tradá domů bohužel bez kurzu slaňování-bez chuti nic nejde, takže jsme zvolili odjezd a já nakonec skákl vyrobit překážku na cvičák do Rýmařova. Škoda, protože prý bylo slaňování skvělé. Snad příště. Toď vše milí zlatí návštěvníci našich stráneček. Děkujeme všem zúčastněným víkendu a hlavně pořadateli Honzíkovi Bendovi. Vám samozřejmě také za to, že jste nám věrní a koukáte co se u nás děje. Na pár foteček z akce můžete juknout ZDE - album Nadi a Delfiho uloženého na klasické okurce.
25.5. 2009 Je za námi další týden a jak jinak- opět se něco dělo. Zatím se stále držíme hesla "Co se v mládí naučíme, ve stáří jako když najdeš" a hledáme a hledáme a čvachtáme se v každé louži, kterou potkáme.
  V sobotu 23.5. jsme vyrazili na 8h do Bedihoště, kde jsme se srazili ve stejné sestavě jak jsme zvyklí navíc obohacené o dva členy z Hodonínu - Oldou a Alenou (škoda jen, že ostatní nemohli). Jsou to staří zkušeňáci, takže hurá budeme sbírat zkušenosti. No a jak řekli, tak udělali(Štěpánka Haničincová). Setkalo se nás celkem 8 psovodíků, a proto bylo rozumné rozhodit se na dvě skupinky. Já se Sárou jsme dobrovolně zvolili tu "slabší" (Lenka, Alena,já a JIrka) - i když............Jirka s Jacky jsou hooodně vysoko. Jako první jsme zvolili drobnou sutinku s nějakými skříněmi, truhlou a spodečkem. Sára makala jak drak a mně nezbylo nic než chválit a chválit a chválit. V druhém kole jsme se částečně šoupli do vedlejší zbořeninky, kde jsme vystřihli výšku. Jirka se schoval na cca. 3m vysokou místnost s přiléhajícím sborceným stropem. Sára načichávala kolem dokola a snažila se ze všech sil dohledat, kde tak parádně někdo smrdí- promiň Jirko. Nakonec vše vyřešila po svém a Jirku si dohledala vyběhnutím po sborceném stropíku no a po vyštěkání jak jinak odměna v podobě voňavé klobásky. Alena byla schovaná za zdí, přes kterou byl pouze zakrytý otvor a pesanům nezbývalo ani tady nic jiného, než dojít až k otvůrku, a to se všem podařilo. Do třetice se Jirka obětoval a šel se schovat volně do plochy zabalen do plachty. No upřímně- sám se Sáře divým, že se ji chtělo brouzdat kopřivami až k Jirkovi. Nicméně  ho našla a báječně označila, takže spokojenost nadmíru.
  Po drobné pauze jsme se s druhou skupinkou čenčli a šli do nové a hodně velké budovy starého cukrovaru. Tady jsme se soustředili na jednodušší výšky a úkryty. No nic se nemá přehánět a po dvou kolech jsme vše ukončili odbíhačkami a hotovóóóóó. Prostě opět jeden z těch super výcvikových dnů jaký má být. Děkujeme všem zúčastněným a budeme se těšit na další.
  Po výcviku jsme skákli s Naďou,Alenou, Oldou, Davidem a Janou na oběd hladoví jak vlčáci, abychom rozebrali co se jen dá. Bohužel jediný spokojený jedlík byla Alena, která si nás udělala ,věřte nevěřte, palačinkou s ovocem. My ostatní jsme jídla vrátili a víme, že se do tovačovské hospůdky víckrát nevrátíme. To je ale mimo mísu a hlavně na dlouhé povídání, takže dál. Já s Naďou jsme zvolili obídek v Troubkách, kde všechno vyžehlili za Tovačov. Syti a spokojeni jsme se rozhodli pro "nedaleké kulaté potok", aby i pesani měli bájo relax v horkém dni. Sára i Delfi ochotně skákali do super čisté vody a nosili aportíky-aby ne vždyť to byla pitná voda pro Přerov jak nás poučili místní ochránci zákona. No rozebírat to nebudu, snad jen to, že jsme nebyli první, všechno jsme přestáli ve zdraví, a že jeden z policistů měl supr čmeláčí brýle se znaky rybiček na bocích-asi pstruzi. Prostě den jak má být se vším všudy, jen bohužel moc rychle uletěl- jako vždy.
  V neděli jsme skákli na cvičák do Rýmařova a krom plkání s kamarády si parádně pocvičili poslušnost a opět spokojenost. Snad to i na dále půjde tak jak tento týden-tfuj, tfuj, tfuj a příští týden snad zase navi-pokud se Sára nerozhárá- mezi námi MUSÍ JINAK BUDE DOVČA V PR..................................................................
18.5. 2009 No kam dřív skočit. Víkend fuč a pravda, byl trochu akční . V sobotu 16.5. jsme šli se Sárou k nám na cvičák prodělat zkoušku RH-E, kterou jak již víte máme něco přes měsíc úspěšně za sebou. Určitě se pozastavujete nad tím proč znovu??? Takže trochu vysvětlení. Protože jsme první zkoušku dělali na cizím cvičáku a náš kynologický klub šel do těchto zkoušek také, rozhodl jsem, že nebudu trhat partu a jenom si zopákneme v rámci tréninku to co jsme se do teď naučili. Ve Vlkoši jsme jako speciál měli sutinku a proto jsme u nás zvolili plochu ať je nějaká změna. Sára pracovala jako drak a  moc mě potěšila, protože dostala ještě o bodík víc než na první zkoušce viz. Zkoušky. Po zkouškách a potlachání se všemi zúčastněnými, kterým samozřejmě moc moc děkuji jsme Já, Sára a moje milovaná Naďa šli prozkoumat nový objekt pro vyhledávání. Je to nádhera a paradoxem je, že čím větší bordel, tím pro sutináře líp. Sára si všechno pěkně proběhala a užila si to. Jen škoda, že s ní nemohl běhat její černý hlídač Delfi, který bohužel z důvodu konaní zkoušek musel zůstat doma. Všechno si ale vynahradili v neděli.
V neděli 17.5. jsme všichni vyrazili do Zářičí na plošky. Bylo sice horko jak na Sahaře, ale všichni to překonali bez újmy a pěkně si to užili. Ale abych to jenom tak neodbyl, tak šup dál. Ráno po 9hodině jsme se sešli Já-Sára, Naďa-Delfi,Jirka s Hankou-Jacky, Keyko, Taruška a Anetka, a holky z Moravskoslezské brigády Terka-Besskou a Verča- Sid a Jolly v Zářičí. Každý jsme si pocvičili jak jsme chtěli a parádně si štěkli. Sára byla šikulka a našla všechny figurantíky. Trošku bojovala s plně zakrytým podzemním úkrytem, ale nakonec ho vyřešila sama a to je dobře. Slunce pařilo a proto jsme po parádní štěkanici vyrazili směrem k blízkému rybníčku, kde se pesani parádně vyčvachtali a to byla  ta nejlepší odměna. Dokonce ani já s Jirkou jsme neodolali a flákli tam za nimi. Jen pro aport jsme tak rychle nedosáhli .  Ostatní to vzali pouze po kolínka, ale příště se prý polepší. Takže souhrnem jen krátce poděkování všem za bájo víkend a příští týden znovu. Budeme samosebou informovat. Snad se najde někdo, kdo konečně udělá pár foteček- hlavně, že každý nosíme foťáčky.
10.5. 2009 Je za námi další prodloužený víkendík a samo že se něco dělo. Protože není nějak času na zbyt, tak jsem dokonce uvažoval nad tím, že nebudu ještě aktualizovat. Na druhou stranu si ale říkám, že aspoň páááááár řááááádků pisnu.
Ve čtvrtek jsme spolu se Sárou vyrazili k našim nejmilovanějším do Krhové. Spolu s Naďou jsme naplánovali víkend a upadli i s pesany do kómatu-odpočinek musí být. V pátek ráno jsme jeli štěknout do jednoho prostoru u Valmezu a moc se nám tam líbilo. Jsou to prostory, kde se dá plně využít běhavosti a samostatnosti pesanů. Úkrytů bylo dosytosti, dokonce i tmavý sklepík, takže co víc si přát. Sára, Delfi i Aira našli všechny figurantíky a parádně se proběhli,  no a Já,Naďa, Jana a David jsme si to užili a parádně pocvičili. Jen škoda, že další členové byli buďto na závodech a nebo na Mistrovství světa belgičanů pořádané v Roudnici nad Labem, kam jsme v sobotu vyjeli i my. K vidění sice bylo co, ale moji představu Mistrovství světa to nenaplnilo.
V neděli jsme se Sárou klasicky vyrazili na cvičák do Janovic a poblbli s poslušností a v překážkách. Příští týden si cvičně pro dobrý pocit zopáknem zkoušky RH-E, i když asi né s tak dobrým výsledkem jako minule, ale hlavně že pocvičíme a splkneme s ostatními.
Pokud jde o nějaké fotečky, tak to bohužel budete muset počkat na další akci, protože nebyl nikdo, kdo by byl volný a fotil.
 
17.4 - 19.4.2009  Tak a je za námi další z báječných víkendů. Tentokrát jsme se se Sárou rozhodli vyrazit na výcvikovou akci zvanou Rescue Camp. Akci pořádal Radim Janča z Olomoucké brigády a na pomoc měl Janu Starou z Moravskoslezské brigády. Vyrazili jsme v pátek po práci a v 18h jsme se všichni zúčastnění  srazili u Tesca ve Valašském Meziříčí (celkem 16lidiček). Část se rozhodla podráždit plochy a část odjela k sutince na Jehličnou. Já se Sárkou jsme zvolili suťku, protože k té máme momentálně nejblíž. Vyhledávání proběhlo naprosto úžasně a všem se dařilo jak se patří. Sára našla všechny odvážlivce hry na schovku (žádného kostlivce jsme tam  na příště nenechali ). Odtud jsme se přesunuli na chatu u přehrady Bystřička. Tady proběhla volná zábava, jen pesani se moc v autech a klíckách nebavili. V pozdních nočních hodinách jsme se přesunuli na kutě a někteří jako Já, Sára,Naďa a Delfi jsme se stáhli do tepla domova.
    Druhý den jsme se opět rozdělili na dvě skupinky se stejným zaměřením výcviku jako v den předešlý. Tentokrát jsme zvolili se Sárou plošné vyhledávání tzv. Plochy. Protože to není naše prioritní disciplína, zvolil jsem pro Sáru pomalejší rozjezd. Drobné odbíhačky figurantů jako na každém jiném zahájení vyhledávání. Protože to Sára zvládala na výbornou, trochu jsme se posunuli kupředu- ZPÁTKY NI KROK a nechali si schovat figuranty trochu víc. Myslím si, že plošné vyhledávání zvládla Sárinka pro začátek moc moc dobře a asi se budeme věnovat i této disciplíně. Po třech kolech jsme se opět vrátili s výborným pocitem na "základnu" k Bystřičce a po báječném obědě -gulášek v podání báječného baviče a šéf kuchaře Davida Engla, někteří zkoumali Zdravovědu a někteří šli s hafikama na prochajdu (jakože my). Po návratu jsme povozili pesany upoutané do postrojů nad malou jakože propastí. Pro začátek jenom 5m a Sára vrtěla retrívří oháňkou, takže se ji to asi líbilo, ale nijak jsme to na poprvé nehrotili. Nic se nemá přehánět, takže příště to protáhneme na větší vzdálenost. Jako bonus pro pesany jsme ještě schovali figuráčky do boudy a kánoe a naposled šli štěknout. Po této akci jsme zvolili volnou zábavu u pojídání grilovaného masena a jak jinak -grilované Davidem. Večer volná zábava při kytarce a hají v teple domova. Vstávání bylo sice hrozné, ale naši chlupatí miláčkové nás pěkně drsně probouzeli ,takže víte jak.
  V neděli jsme skákli na Bystřičku, ale všichni už byli fuč, a tak jsme zajeli na cvičák pocvičit podle plánu poslušnost. Jsem rád, že i v těchto oblastech jdou znát pokroky a Sára pěkně chápe nové překážky. Ještě že je samostatná a psovod je pro ni pouze ten co ji odměňuje, chválí-nadává když s ní šijou čerti a vozí na ta bájo místa, kde se ji zatím líbí. Už se těsíme na další výcvikový víkend v podání Jana Bendy v okolí Tovačova. Děkujeme pořadatelům za pozvání a všem zúčastněným nadšencům. Jmenovat je je myslím zbytečné, protože zasvědcení přesně vědí. Zatím se mějte a brzy navi.
13.4.2009 Velikonoce jsou sice svátky pleskání děvčat pomlázkou po pr......ch, ale protože tuto disciplínu víc jak 15let nepraktikuji, rozhodli jsme se, že půjdeme místo toho někam štěknout. Spolu s Naďou jsme vymýšleli kam a s kým, ale protože byli všichni štěkat v sobotu zatím co my jsme byli na Poháru výcvikářů v Hodoníně (kde startovala Naďa s Delfim), museli jsme se spokojit sami se sebou. Naďa přijela k nám a já domluvil dva kamarády Rolanda a Ondru (coby figuranty ) a  dvě budovy-starou správní budovu JZD a teletník. Pesani štěkali jak urvaní z řetězu a dokonce překonali mou nedůvěru, kdy jsem si myslel, že přes klasický pach kravína a kravěnců nebudou mít chuť čichat. Ba naopak! Pesani si těchto pachů vůbec nevšímali a našli všechny ukryté figuranty. Delfi si navíc střihl nádhernou výšku v komíně. Za figurování bych chtěl tímto klukům poděkovat,že tak krásně  "smrděli! :-))).
  Po štěkotu jsme vzali pesany k rybníku, kde se vydováděli a okoupali až až. Den byl opět parádně strávený a využitý na plno. Už teď se těšíme na víkend, kdy jedeme na společný výcvik tzv. Rescue Camp. O zážitky se s vámi samozřejmě podělíme.
5.4.2009 V neděli jsme vyrazili na zkoušku RH-E pořádanou kynologickým klubem ve Vlkoši u Přerova. Vzhledem k tomu, že jsme byli v našem rodinném složení na "kráááááátkém" výletku k hradu Helfštýn a opět jsme to přepískli, trochu jsem se obával jak bude Sára fungovat. Výlet z Teplic nad Bečvou na Helfštýn a zpět zpestřený o plavání pesanů v Bečvě a rybníčku při cestě (viz. úvodní foto) byl cca. 25km pro nás a tak 50km pro pesany na volno poletujícími. Sára byla nějaká utahaná už při cestě domů a to jsem ještě netušil co bude. Zbytek večera prokňukala a nemohla se nijak uložit ke spánku. Doufal jsem, že se z toho vyspí, ale chyba lávky. Ráno jsem pln očekávání koukl jak na tom je a nebyla to ta pravá věčně poletující Sára. No nic vyrazili jsme. Cca. 2km před Vlkošem jsem musel zastavit a jít venčit. Sára byla 50-ti%,no a tak nezbývalo než plán B máčknout žlázky, na které trpí. Šup sášek na ruku a jde se na to. Po zásahu Sára ožila a to byl bájo pocit. Přifrčeli jsme na cvičák a pochodili okolí cvičáku ať víme do čeho jdeme. Po nástupu to začlo. Nervóza a hlavně strach z toho co Sarka farka. Díky moji nejmilejší Naďce, která nás přijela psychicky podpořit byly nervíky na minimu. Největším problémem byly opět žlázky. Sára nedosedala přes bolest a to bylo špatné znamení. Nakonec to ale asi pro moje krásná očina zvládla na výbornou a dostali jsme od rozhodčího Karla Pavlíka 95krásných bodíků. Před speciálem- vyhledávání osoby v sutince, jsme byli kouknout na plochy, kde se startujícím moc nedařilo. Pesani neběhali (kromě Flaťandy Týny od Evči)  a hlavně nevěděli co dělat když už náhodou našli figuranta. Při návratu z ploch a vytažení Sáry z kotce padlo rozhodnutí- Naďa bude chirurg! Sáře vymáčkla žlázky po druhé a hlavně úspěšněji jak já a úleva šla na Sáře okamžitě znát. Po 15minutách co byl schován v sutině figurant jsme vystartovali na plac. Rozhodčí řekl co má na srdci a šlo se. Dostali jsme 15minut na hledání a já se nesměl pohnout z daného prostoru. Povel "HLEDEJ" a Sára vystřelila! 15-ti minutový limit zkrátila na 20sekund a pak už znělo jen to pro co to děláme - štěkání a štěkání a štěkání. No figurantovi jsem to nezáviděl, protože byl schován v jedné rouře a Sára štěkala u jeho obličeje v té rouře-měl si vzít sluchátka. Za excelentní výkon dostala nádherných 99bodíků a celkem s poslušností to udělalo 194bodů a známka Výborná. Zkoušku jsme zvládli a teď hurá příprava na další a to ZZZ. Zkoušku jsme udělali na Výbornou a za ni bych chtěl poděkovat báječné partě ze záchranné brigády Olomouckého kraje- hlavně tedy přítelkyni Nadi, Jirkovi a Hance, se kterými máme tu možnost pravidelně trénovat( jsou to lidi kteří poradí i ukáží co a jak a to je ten nej výcvik). Samo že i všem ostatním zúčastněným jako zbytku brigády, holkám z Moravskoslezské a lidem z mého klubu v Rýmařově. DÍKY DÍKY DÍKY.
 
9.3.2009 tak jsme opět prodělali jeden z výcvikových dnů naší záchranné brigády. I přes "parádní" spíš jarní dešťové počasíčko se nás sešlo netradičně hodně. Z jedné strany je to nádhera, že se konečně ukázala cvičební síla brigády, ale z druhé stranky je to příliš mnoho horlivců na takový terén jako byl sobotní v Anníně u Tovačova. Rozdělili jsme se na dvě členité skupinky a šli na to. Vyhledávání proběhlo na slušné úrovni a uzavírací odbíhačky taky. Na Sáře šlo v prvním kole vidět, že je to pro ni hodně nový terén, protože zvažovala jak nejlíp opatrně zdolat rozlámané panely s trčícími dráty. Navíc spousta padajících kapek udělalo svoje a mazlavina  z mokrého prachu řádně klouzala. Taky jsme všichni vypadali jak chrochro . Ve druhém kole už bylo všechno jak má být a Sarka farka loupežnice opět lítala jak pošuk. Na podařené fotečky dvorního fotografa Davida se můžete číhnout ZDE a věřte, že je na co se dívat-ten kluk to má prostě v krvi! Davide děkujeme. Po odbíhačkách jsme se s Naďou a Delfim stáhli na cvičák v Tovačově a proběhli překážky. Se Sárou jsme vyzkoušeli jak žebřík a kladinu, tak pohyblivou lávku a sklopku. Prošmejdili jsme nepříjemný materiál a nakonec si nechali od Nadi poradit jak nejlíp na stolky. Teď už jen hurá na trénink.
        V neděli 8.3. jsme skákli na náš kynologický cvičák v Rýmařově se záměrem strávit pár minutek  s poslušností. Vzhledem k tomu, že bylo nádherné počasí, zvolil jsem plán "B" a našlapal stopu se 4 lomy a 4 předměty. Sára potěšila a stopu 30 minut starou proběhla i se správným označením předmětů. Radost byla obrovská a sezóna stop tím začala. Přiznávám, že jsem měl obavy jak to zvládne po zimní pauze!  Mazlíkům se prostě musí věřit, bez toho to nejde.
 
3.3.2009 jsem si vědom toho, že flákám aktualizaci stránek, a proto aspoň mini pidi aktualitky. Po drobné výcvikové pauze jsme
se Sárou opět naběhli na cvičení poslušnosti zaměřené na cviky nutné pro zvládnutí zkoušek RH-e. Vzhledem k tomu, že zkoušky se blíží a poslušnost jsme flákali, je třeba to změnit. Jenom sníh nám dělá trochu problém, ale vzhledem k současným teplotám dáváme "Turkovi" maximálně 7 dnů a bude po sněhu-doufám. Krom toho jsme byli v sobotu štěknout do malé budovy ve vedlejší dědině. Zbantoval jsem maminu a dva kamarády, a schoval každého do jednoho patra budovy. Sára si s nimi věděla rady během pár minut a to jsme podráždili i výšku na půdě. Na ukončení jsme udělali jednu odbíhačku a tradá domů. Sáře to očividně nestačilo, takže jsme vyrazili do lesa a na pole, aby ještě poběhala. No jestli někdo padl únavou, tak pesan to nebyl.V ostatních volných chvilkách cestujeme a trajdáme po prochajdách s Naďou a Delfim, takže se nenudíme. V sobotu máme brigádní výcvikový den v Bedihošti, takže se určitě ozveme.Navíc plánujeme další prodloužený víkend, takže se máte na co těšit.
21.2.2009 jsme se stali členy záchranné brigády Olomouckého kraje.
14.2.2009 jsme opět vyrazili se Sárou štěknout. Na pozvání našich drahých kamarádek z Ostravy jsme vyrazili do Vítkovických železáren, abychom protáhli naše mazlíky a samozřejmě i nás sutinkami. Vzhledem k tomu, že si ve čtvrtek 12.2. Sára poranila obě přední packy o rozbité sklínky schované pod sněhem, zvažoval jsem nad variantou- nikam nejezdit. V sobotu ráno se packy jevili jako provozu schopné a Sára byla plná elánu ( to ale byla i těsně po zranění), takže jsem se rozhodl vyrazit. Sešli se opět parádní lidičky a navíc nám zafigurovali psovodi městské policie Filip a dva Peťové. Pesani hledali jako diví a já odjížděl opět s parádním pocitem, protože Sára opět předvedla, že ji to baví. Poprala se se všemi zkoušenými úkryty a navíc jsme zažili spoustu zábavy a smíchu. Jen kafe bylo opět pomálu. Jediným záporem dne bylo další zranění Sáry, kdy si v posledním kole pravděpodobně o smotek železné piliny strhla část polštářku. Nicméně i přes tato všechna  zranění byla Sára skvělá a ani nekňukla při čištění rány. Chtěl bych poděkovat Terce a  Verči za pozvání a klukům za figurování. Zvláštní dík zaslouží Peťa Klega, který přispěl mnoha cennými radami k výcviku. Za fotečky Sáry v akci a bájo sobotní den děkuji Nadi. Pár foteček z akce opět na okurce ZDE
9.2.2009 je pondělí  a těm, co naše stránky pravidelně navštěvují je jistě divné jak je možné, že se neobjevily nějaké  žhavé novinky z uplynulého víkendu. Takžééééé! Z důvodu řízené dovolené ve firmě  kde pracuji, jsme spolu s Naďou naplánovali prodloužený víkend. Vlastně to byla taková naše první malá společná dovolenka. Já, Sára, Naďa a Delfi Dan jsme vyjeli  ve čtvrtek  a vrátili se bohužel už v neděli, nicméně plní krásných dojmů z výletů po krásách Slovenska, přesněji oblasti Nízkých Tater. Vzhledem k tomu, že jsem na tom  momentálně časově docela špatně a nejsem schopen podrobně celý průběh dovolenky podat do správné  podoby , budete se muset prozatím spokojit  s částí fotogalerie již vytvořené šikovnější Naďou ZDE a já se pokusím vše v tomto týdnu dohnat a celý báječný výlet vykreslit i s fotkami a krátkým videem.
V DOBĚ DNEŠNÍ AKTUALIZACE SE NA NAŠI STRÁNKU PŘIŠEL PODÍVAT  TISÍCÍ NÁVŠTĚVNÍK . TÍMTO BYCH CHTĚL PODĚKOVAT  VŠEM, KTEŘÍ SE PODÍLELI NA TOMTO KRÁSNÉM ČÍSLE ZA NÁVŠTĚVU A VĚŘÍM, ŽE NÁM I NADÁLE BUDETE VĚRNÍ A OBČAS ZASKOČÍTE KOUKNOUT CO SE U NÁS DĚJE. JÁ PRO VÁS SPOLU SE SÁROU BUDU VYMÝŠLET  NOVÉ AKCE A VÝLETY,  ABYSTE  MĚLI TISÍCE DŮVODŮ K NÁVRATU. DĚKUJEMÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ 
31.1.2009 jsme opět vyrazili do terénu. Ve starém cukrovaru v obci Bedihošť proběhlo oficiální tréninkové cvičení záchranné brigády Olomouckého kraje pod vedením Hanky Hluštíkové. Den jsme zahájili bohužel  drobnou  výměnou názorů mezi Sárou a Jacky, která sekla Sáru kousek pod oko. Krom drobné jizvičky , která patrně zůstane  na tváři Sáry se naštěstí nic moc nestalo . Důvod proč se do sebe holky pustily je ve hvězdách. To ale jen tak na okraj. V cukrovaru se nás slezlo klasicky tak akorát na dvě družstva po třech. Nevýhodou je vyhledávání pouze na dvě osoby, ale i to je mnohdy víc než nic. Se Sárou jsme byli v družstvu s Hankou a Lenkou. Prohledávali jsme plochy a myslím, že s tímto terénem si ten můj chlupatý mazlík poradil bez větších problémů.Ve druhém kole jsme se vystřídali se skupinou Jirky, Nadi a Jeníka a šli na sutinky do budovy. Co se týče vyhledávání v horní části nebyl problém až na úkryt Hanky, kterou měla Sára vyštěkat přes 10cm díru v kovovém deklu. Bylo to pro ni něco nového, a tak po drobném kňukání vymyslela plán "B" a figurantku vyštěkala ze sklepu. I přes tuto nepřesnost má u mě obdiv s vyřešením situace. Největším zádrhelem tohoto dne byl temný sklep. Sára s čelovkou dávající pouze bodové světlo pobíhala jak Maďar v kukuřici a tlačila se do prostoru, kde nebyl oficiálně žádný figurant. Po drobném a taktickém navádění a povzbuzování nakonec obě figurantky zdárně Sára našla a vyštěkala.  Pro mě to znamená,že budeme muset intenzivněji vyhledávat takovéto prostory a cvičit tmu. Ukončením dne byly nástřeláčky, kde ta moje chlupatá piraňa hledá hlavně pro tu odměnu ...... Pár foteček z akce můžete zkouknout   ZDE.
Do oddílu ODKAZY přidány nové
24.1.2009 Je sobota a to znamená, že se něco dělo. Ve složení pro všechny co chodí na náš net již známém  a obohaceném o dvě děvuchy (Terka a Verča) z brigády Moravskoslezského kraje jsme se srazili v Šenově u Nového Jičína. Prohledávali jsme jak sutinky, tak budovu u cesty, kde jsme ještě nebyli. Sára si krátila čekání na svoji  pracovní část dne čištěním pamlskové krabičky plné voňavé klobásky. Krabičku odborně otevřela a vysmejčila. Samo, že se potom tvářila jako že nic,ale co s takovou piraní člověk nadělá.Všechny hledané osoby se podařilo najít no a to bylo a do budoucna i je to hlavní, takže směle dál do klobásek Sáro. Na všechny fotečky z akce se můžete juknout TADY no a my se na příští týden pokusíme vymyslet něco nového.
17.1.2009 A je to tady zase. Po nějaké čtrnáctidenní pauze, kdy páníček neměl zrovna dvakrát čas a trajdal někde po zápasech a výstavách jsme konečně vyrazili do Hodonína na pozvání kynologů záchranné brigády Jihomoravského kraje. Vzhledem k tomu, že před cca. 3 měsíci vyhořely místní dřevařské závody, objevila se neuvěřitelně mnohostranná sutina bohatá na venkovní plošné vyhledávání i  na vyhořelé budovy plné báječných na dlouho nevyčerpatelných úkrytů .
Vzhledem k senzačním organizačním schopnostem Aleny, Oldy, Pavla, Miloše a Yvony jsme prožili super výcvikový den. Sára dokázala, že výcvik v sutinkách ji začíná dávat víc a víc a dokonce si poradila s první "výškou", i když pouze 2m. Figurant Olda se uvelebil na pojezd starého katru a Sára si pro mě neuvěřitelným způsobem přišla téměř k němu a ohlásila ho svým řinčákem. I s ostatními figuranty si pro tento den poradila a musím přiznat i já, že jsem ji ještě neviděl pracovat takovým způsobem jaký předvedla v Hodoníně. Snad ji to vydrží a zkoušky ZZZ a RH-E , plánované na tento rok, nebudou větším problémkem. Přes stránečky bych chtěl společně se Sárou poděkovat kamarádům organizátorům z Hodonína za pozvání a budeme se těšit na jinou společnou akci s tímto báječným kolektivem.
3.1.2009 Dneska jsme měli první společný výcvikový den záchranné brigády Olomouckého kraje. Všechno se odehrávalo v Tovačově, kde se prohledávaly plochy v podzámčí. Sešli jsme se v podstatě jako obvykle. Krom odbíhaček jsme podráždili poslušnost na cvičáku. Sára byla jak urvaná z řetězu,ale v pohodě. Je hold mladá a nevybouřená. Největším problémem byl opět pokus o psovoda- páníček, který nesleduje, nečte a vymýšlí vymyšlené. To má ale z práce  tam vymýšlet musí. Nicméně slíbil, že se polepší-všichni to slyšeli, takže aaaach jo. Krásné předsevzetí do roku 2009, takže hurááááááá.

2008


30.12.2008  Proběhl výlet na zříceninu hradu Vikštejn v blízkosti Vítkova u Opavy se záměrem zkouknout, zda by se tam nedalo štěknout.Vzhledem k tomu, že jsou trosky troskami bez sutin a sklepy holé, bylo by toto místo vhodnější pro plošné vyhledávání. Třeba to někdy prubneme.
  Pokračováním dne byla  prochajda kolem nedaleké přehrady Kružberk. K dobré náladě pomohlo sluníčko, teplota cca.-3stupně a Naďa s Delfim, kteří samozřejmě byli i na Vikštejně.  Dalo se trajdat po stezce kolem toku od nevidím do nevidím. Jediným problémem bylo klasicky hárání. Sára byla v nejlepším a chudák Delfi jako správný a zdravý pes neuvažoval mozkem, ale....................psími pudy. jsme si nicméně užili všichni Dena pesani se vyvenčili a nabrali sílu na další dny a štěkandy. Pár foteček z výletu můžete zčíhnout  TOTAJKY HEVAJKY

27.12.2008  Jsme byli štěknout v Zářičí.  Byla to trošku změna,  protože  na místo sutinek se prohledávala plocha. V podstastě se dá říct, že to Sára zvládla, i když s jedním figurantem nevěděla co dělat. Byl kompletně schován v podzemním úkrytu a Sára, i přesto že ho cítila,kňukala a né a né štěknout.  Poděkování zaslouží figurantka, která ji pomohla a rozštěkala ji.  Byl to opět jeden z prima dnů  odměněný masovou pochoutkou pro Sárinku.Těšíme se na další
24.12.2008  Jak už to chodívá, máme tu vánoční čas.  Nejsem zrovna z těch, kteří tuto dobu milují už jenom kvůli tomu shonu a stresu lidí kolem dokola. Sára se mnou jistě souhlasí, protože její hárání vyšlo na dobu vánoční a její možnosti jsou o to víc omezené. Plusem je pohoda, pohádky,jídlo a cukroví, které máme moooooooooooooooc rádi oba dva. V každém případě přejeme našim příznivcům i kolegům kynologům ať už sportovní kynologie či záchranařiny všechno nejlepší do nového roku 2009, spoustu úspěchů, vyštěkaných osob a minimum pořezaných paciček a natažených svalíků .
21.12.2008  Tak jsme se se Sárou vrátili vyštěkaní a zrelaxovaní ze sutinek v Šenově. Sešli jsme ve slušném počtu a parádně si pocvičili. Dík patří Nadě a Delfimu, kteří tuto akci zprostředkovali. V mých očích je Sára lepší a lepší a věřím, že tomu tak bude dál a já jako psovod amatér ji nebudu kazit růst . Vyzkoušeli jsme i Sářinu novou čelovku v místních tmavých prostorech. Sára není proti,takže juchůůůůů do tmy .
21.12.2008 jedeme se Sárou na sutinky v Šenově u Nového Jičína. Původně jsem chtěl tuto akcičku odpískat i přes to, jak jsme se na ni těšili.
A důvod??? Moje milovaná Sárinka začala hárat a je zrovna v nejlepším. Vzhledem k tomu, že se tam budou vyskytovat i psí nápadníci, nechtěli jsme jim pokazit výcvik. Po domluvě s členkou TÝMU Naďou  jsme se rozhodli jet, i kdyby jenom na čumendu.Necháme si závěr a jak se říká "Závěr patří mistrům" . Snad se vydaří počasí a bude o čem psát.

6.12.2008 jsme se Sárou vyrazili do Bedihoště, kde proběhl společný výcvikový den  záchranářů Olomoucké brigády. Sešli jsme se v počtu 8 nadšenců se svými psími mazlíky. Výcvik se vydařil  podle očekávání i s počasím. Sára vyhledávala jak drak, ale zjistili jsme,že bez čelovky jsme v temných prostorách  pozadu. Obětujeme pětikačku a koupíme tu svítící věc Sárince na obojek, aby jsme byli o kousek dál.Pár foteček z akce je TADÝ, i když až povýcvikových.
29.11.2008 jsme měli záměr uskutečnit malilinký trénink na malilinkých stavbyčkách v bývalém vojenském prostoru u Dětřichova nad Bystřicí. Z důvodu  nevolnosti jedné děvuchy a pracovního vytížení ostatních dravců jsme spáchali senza výlet tímto prostorem ve složení Já*,Sára , Naďa a Delfi Dan. Aspoň poznali i jiní jak chutná sníh. Pesani se báječně vyblbli a my parádně pokecali. Co víc  dodat? Ať je akcí víc a ve složení umožňující pořádný štěkot. Příští týden 6.12. bude společný výcvik na sutinách v Bedihošti a my tam spácháme premiérku. Rozborku akce samozřejmě picneme do placu.
22.11.2008 jsme se se Sárou vydali 90 kilometříků do "mrtvých" prostor Vítkovických železáren, kde jsme se takticky přifařili mezi SUPER bandu záchrannářských bláznů (no nějak začít musíme,ne?) . Krom figurování  jsme začali se Sárou hledat jednu čipernou ďáblici Terku, která očividně  figuranství má v krvi a pséky na sebe umí natáhnout. Myslím, že na poprvé to nebylo tak strašné a jak říkají skopčani " Uebung macht  den Meister"-učení dělá mistra! Příště to bude zase někde jinde. Nicméně jsme pěkně promrzli a profoukli, ale naštěstí jsme všichni měli horký čaj- tedy až na Terku,která ho zalila studenou vodou. Celkem jsme udělali 3kolečka štěkaček a po obědě a tlachání pokračovali domů. Akce se vydařila a doufáme, že bude repetééééé.
  14.11.2008 jsme prošvihli štěkací soustředění aktivních človíčků záchranné brigády konaném v Hukovicích. Z důvodu plného obsazení a neschopnosti mého páníčka Dana pomýšlet na záchrannou brigádu již dříve teď tvrdnu v kotci! Já jsem se mu už na jaře 2008 bezhlavým skákáním do houští či smetí a štěkáním na všechno podezřelé snažila ukázat že jsem dobrá, ale ........................ . Konečně to pochopil!!!
Za půl roku celkem slušný výkon, co?

8.11.2008 se konal v Tovačově Bohemia Cup v sutinovém vyhledávání. Já spolu s Tondou Mereďou a Zdenkem Mrňkou jsme se aktivně podíleli spolu s dalšími členy olomoucké záchranné brigády ( parádní partička lidí ) na akci jako figuranti. Akce se vydařila ke spokojenosti všech zúčastněných i s počasím,i když deštáky začaly ke konci vystrkovat . Žádný z figurantů se nepohřešuje do dnes, takže pokud někdo nehlášený chybí, snad ho najdou záchranářští psi v některé z dalších akcí, i když pravděpodobně jako kostřičku. No na druhou stranu to bude vítěz hry na schovku! Sutiny vyhrál s  281 body Jirka Švancara s Jacky.
Současně jsem sebe a Sáru přihlásil jako čekatele na členství v olomoucké záchranné brigádě. Z toho plyne, že pokud se něco nepo.........kazí , po roce bychom se mohli stát členy brigády .
TOPlist